Editorial: Naši Němci

Parlamentní volby si užijeme druhý říjnový víkend, už o dva týdny dřív ale proběhne malá generálka, při které sice nehlasujeme, přesto máme důvod k pozornosti. Řeč je o volbách do německého Spolkového sněmu.

Jednak samozřejmě z důvodu, který slyšíme neustále omílat – německá ekonomika živí tu českou a její rekonvalescence je důležitější než dohady o té či oné výši českých daní nebo té či oné injekci do všelijakých šrotovných tady v Česku.

Německo je ale zajímavé i z obecnějšího pohledu. Orientace na angličtinu, internet a levné aerolinky sice přiblížily Londýn na vzdálenost Berlína nebo možná ještě blíž, nic to ale nemění na tom, že za největším kusem české hranice leží evropský šampion nejen v ekonomické výkonnosti, ale vůbec v celkové inspiraci v nejrůznějších rozměrech života. Teď nejde o to, že nějaká šestina jeho obyvatelstva na bývalém východě má stejnou minulost jako my a stejně jako tady se lidé v různých průzkumech svěřují, jak se jim nezamlouvá demokracie (nedávno to bylo 42 procent východních Němců). Jde o zbytek Německa, tedy onu velkou většinu, která v posledních letech vykazuje pozoruhodné známky stability (někdo říká nudy).

Právě kvůli němu je s podivem, jak málo se v Česku o našem západním sousedovi píše pochvalně. Spíš převládá tón jistého výsměchu – Němci se z našeho Klauslandu zdají moc levicoví, aktivističtí a evropsky nadšenečtí. Němci ale obvykle těmto výtkám nerozumí, pokud tedy nejsou zcela mimo jejich rozlišovací schopnost, což jsou.

Německo je sebevědomé a navzdory největší krizi od války i spokojené. Osis sice pořád do uvědomělých občanů Spolkové republiky pravda něco chybí, sjednocení se ale v rámci možností povedlo. Němci opustili své stigma válečného agresora a ze svého pohledu „rozumně“ (z pohledu USA málo) zasahují v krizových oblastech světa. Jejich hlavní město v přitažlivosti pro cizince a mladé lidi všeho druhu předčilo jiná, včetně Prahy. Němci taky vybudovali celé nové průmyslové odvětví zabývající se obnovitelnými zdroji energií, v němž teď mohou školit ostatní – ať už by chtěli Němce napodobit nebo jen tupě omílají, že ekologická energetika je jen třešeň na dortu čezů.

Němci taky dali Evropě kancléřku, která je prostě jiná než ti cholerici kolem. Němci si rovněž gratulují (ať už oprávněně či ne), že nepodlehli vábení a nenapodobili anglosaský model ekonomiky orientované na služby a finance. Teď procházejí krizí s hrdostí země nejschopnějších inženýrů a největších exportérů světa, byť skeptici typu britského Economistu pochybují, jak dlouho. A konečně Němci jsou reklamou na velkou koalici, a i když chtějí ve volbách volit pravici, možná v ní budou s láskou pokračovat. (Více v článkuTomáše Lindnera v rubrice Svět.)

Přeji všem inspirativní čtení celého Respektu,

MAREK ŠVEHLA