Jednu dobu to s přívozy vypadalo špatně: zdálo se, že to je vymírající způsob dopravy. Jenže se zjistilo, že na některých místech to bez nich nejde. Za poslední čtyři roky jich jenom na Vltavě přibylo pět.
Oblaka kouře a malý bílý parníček se pomalu dává do pohybu, vedle obsluhy v čepici s nápisem „Captain“ se tísní cestující: maminky s dětmi v náruči, cyklisté v přílbách a pár úředníků s aktovkami, kteří se vracejí z práce. Jsme v pražské Podbabě a malý parníček se dal dnes už na svoji stopadesátou pouť na protější břeh (o víkendech přejede sem a tam i třistakrát). Na Vltavě slouží čtvrtým rokem a intervaly musí stále zkracovat, protože zájemců o převezení je pořád víc.
„Denně převezu i dvanáct stovek lidí,“
říká místní kapitán. Přívoz v Podbabě tímto navázal na dlouhověkou tradici přívoznické instituce: o přívozech se zmiňují kroniky už někdy od raného středověku. Vedle brodů to byla jediná možnost, jak překonat řeku.
Od té doby se změnilo skoro všechno, včetně dopravy přes řeky. Přívozy přesto stále žijí, a v některých případech nabízejí dokonce to nejlepší možné řešení. V Česku je například několik obcí, pro které loď zůstává jediným spojením s druhým břehem. A dokonce i v Praze, ve městě s nejvíce mosty v republice, existují místa, kam se člověk rychleji a pohodlněji dopraví lodí. Místní vltavská „flotila“…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
