Utajená slabost

Agilní a energický prezident Nicolas Sarkozy minulý týden strávil dva dny v nemocnici. Čtyřiapadesátiletý politik při kondičním běhu parkem ve Versailles totiž nečekaně zkolaboval. Normální a prací přetažení lidé sice v tropických vedrech, jež toho dne Paříž a její okolí sužovaly, raději neběhají, ovšem ambiciózní prezident, který by kromě Francie nejraději řídil celou zeměkouli, příliš volného času nemá. V trenýrkách a triku proto využil nedělního volna a v doprovodu ochranky vyrazil do parku. Za chvíli ležel na chodníku jako pytel brambor a čekal na sanitku.

Na francouzské poměry však následovalo něco výjimečného. Po převozu státníka do nemocnice byla o incidentu vzápětí informována veřejnost. Na první pohled tak vše vypadalo jako potvrzení jednoho ze Sarkozyho předvolebních slibů o rozchodu s podivnými praktikami svých prezidentských předchůdců. Tedy tutlání a zamlčování negativních zpráv o zdravotním stavu hlavy státu. Například Pompidou i Mitterrand dlouho tajili své rakoviny, o prvním dnu Chirakova hospitalizování kvůli mozkové příhodě nevěděla ani jeho vláda.

Sarkozy ale také příliš nevybočuje. Na podzim 2007 prodělal operaci krku, o čemž se veřejnost dozvěděla díky novinářům až o rok později. Vysvětlení briskní informovanosti z Versailles je tedy prozaické. Někdejší královské zahrady jsou od dob revoluce parkem veřejným, a prezident se proto zhroutil před zraky náhodných spoluobčanů. Utajit momentální slabost nejmocnějšího muže Francie zkrátka nešlo.

Obskurní zálibu v tajemství, jež se pravidelně vznáší nad zdravotním stavem člověka, kterého před nemocí neochrání ani paláce a různé výhody, lze ve Francii odvodit z monarchistického pojetí této funkce. Prezident je víceméně neodvolatelný, oproti jiným demokraciím má obrovskou a svým způsobem nekontrolovatelnou moc. Pokud totiž chce, může řídit či zasahovat do každého vládního rezortu, avšak za nepovedené politické, sociální či ekonomické rozhodnutí se před parlamentem zodpovídá předseda vlády nebo konkrétní ministr. Po prokázaných korupčních aférách, kdy Jacquesu Chirakovi hrozilo obvinění a tribunál, byla nadto vyložena ústava tak, že v době výkonu funkce nemůže být hlava státu ani trestně stíhaná.

Dvě stě dvacet let po dobytí Bastily a pádu absolutismu tak jedinou změnou ve vedení francouzského státu je to, že republikou posvěcený monarcha může vládnout maximálně deset let.

Aktuální glosy na → www.respekt.cz/glosy.