Nebe hrozivě potemnělo, nedaleké kopce přikryla temná oblaka a zvedl se vítr, který předznamenával vlastní sílu a stal se předzvěstí blížící se zkázy. Začalo poletovat vše lehké, co nebylo pevně přiděláno a ukotveno. Předměty létaly vzduchem. Pak přišel déšť, který dal do pohybu festivalový národ. Tak to vypadalo minulou sobotu asi v půl čtvrté odpoledne na slovenském festivalu Pohoda, pořádaném na trenčínském letišti.
My jsme dorazili na místo asi hodinu předtím a zaparkovali jsme náš teepee car na letištní ploše. Festival běžel svým životem. Po areálu jezdily vláčky, ze všech možných stran a pódií se linula hudba, lidé se míjeli a setkávali.
Jen jsme se usadili v našem putovním „teepee“, začalo pršet. S sebou jsme měli několik krabic žlutých letáků „na Trutnov“ s aktualizovaným programem našeho vlastního podhorského festivalu. To poselství pravdy, lásky a spikleneckého setkání pod horami jsme ani nerozbalili. Za několik minut se zvedl vítr. S naším karavanem to začalo cloumat. Kapky deště zalévaly vše okolo a vzduchem létaly různé věci. Koukali jsme na jedno z hlavních pódií a obdivovali jeho zajištění. I přesto, že vítr z něho postupně strhal a svlékl černé látky, které zakrývaly jeho boky a reprobedny, ani se nepohnulo. Z dalšího stanu, vesmírně vypadající bílé kopule s pódiem uvnitř, vítr uvolnil plachtu a ta začala nebezpečně poletovat nad…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu