Pověste ho vejš!

Darmožrouti! Příživníci! Plazmy se nenapiješ a fotonů nenajíš! A to počasí taky neumíš! Jsi zhola k ničemu! Tato a podobná hesla provolával na pražském Perštýně 21. července pět minut po dvanácté dav téměř půl tisícovky nezvykle rozvášněných akademiků, účastníků happeningu nazvaného Vražda české vědy, organizovaného pracovníky Ústavu dějin umění Akademie věd. Soudce v dlouhé paruce nejprve z okna ústavu přečetl jménem Nejvyšší rady pro zánik a zábor rozsudek smrti nad vědeckým pracovníkem Akademie věd za řadu těžkých zločinů; zejména za to, že „se svévolně věnoval základnímu výzkumu za účelem získání nových vědomostí o základních principech jevů a pozorovatelných skutečností“. Poté za tichého souhlasu hrozivě vyhlížejících porotců a skandování davu prohlásil, že jakákoli diskuse a obhajoba byla předem zamítnuta a rozsudek byl již vykonán, načež byla figurína českého vědce s oprátkou na krku shozena z okna ústavu.

Pořád je ještě veselo, říkal jsem si, když jsem se svými kolegy do ochraptění volal – Ruce bez mozolů, pověste ho hlavou dolů! Ale pokud vláda skutečně příští rok zkrátí rozpočet akademie o 20 % s výhledem až padesátiprocentních škrtů v dalších letech, do žertování nám příliš nebude. A že to politici myslí vážně, lze usuzovat z odmítavé reakce Rady pro výzkum, vývoj a inovace (jejíž podobnost s Nejvyšší radou pro zánik a zábor je nepochybně jen čistě náhodná) na protesty vědců. Rada se ve své tiskové zprávě z 10. července místo snahy pomoci vědě pouze pokouší bagatelizovat důsledky drastických škrtů a na závěr dokonce uvádí, že šířením nepravdivých informací do zahraničí Akademie věd poškozuje jméno ČR.

Pokusím se přeložit tuto formulaci, kterou jsem naposledy slyšel před dvaceti lety, kdy disidenti pomocí štvavých západních vysílaček narušovali budování socialismu v ČSSR, do současné češtiny: Členové rady se ohrazují proti tomu, že nejprestižnější vědecký časopis Nature přinesl 8. července podrobný a velmi precizní rozbor krize financování Akademie věd a dovolil si citovat několik českých vědců, včetně autora tohoto sloupku. Rozčiluje-li tě obraz v zrcadle, tím hůře pro zrcadlo. Nebo, slovy Alberta Einsteina, která také zazněla na happeningu na Perštýně – Jen dvě věci jsou nekonečné, vesmír a lidská hloupost. Tím prvním si ovšem nejsem tak jist.