Odešli tři velcí Evropané, kteří spoluvytvářeli evropské dějiny
V jednom roce nás opustili tři výjimeční evropští myslitelé, kteří se po celý život výrazně angažovali ve veřejném životě. Jejich knihy z oblasti historie, filozofie, sociologie a politiky by zaplnily mnoho řad v knihovně. V kritických okamžicích, v letech 1956, 1968 a 1989, spoluvytvářeli evropské dějiny. Bylo čirým potěšením sledovat, jak pracuje jejich mysl, ale byly to také velké osobnosti. Jejich ztrátu pociťuji nejen jako něco bolestného, ale také jako jisté znamení.
S těmito osobnostmi odchází poslední skupina Evropanů, kteří byli formováni hororem druhé světové války a také důsledky, které měla pro střední Evropu. Cítili v kostech, proč tak potřebujeme Evropu jako projekt svobody zaručené zákonem, protože jako mladí muži zažili její absenci. My, děti šťastnějších časů, máme za úkol tuto Evropu zachovat, byť nás nepohání síla osobní zkušenosti.
Mlčení o nejhorším
Oni však o svém dětství a mládí poznačeném zlem takřka nemluvili, a pokud tak někdy udělali, tak jen neochotně. Některé věci, zejména zkušenosti nejhlubší hrůzy, se nikdy nedozvíme – nemáme ani právo je vědět. Nicméně v posledních letech, v autobiografických fragmentech a útržcích z rozhovorů, nám dali nahlédnout do pekelných temnot, z nichž se zrodila dnešní Evropa.
Ten, který prožil to nejhorší, nám…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu