Když umřít, tak na jaře

Zase jim to projde. Nepochybuji o tom, že po vraždě čečenské obránkyně lidských práv Nataši Estěmirovové bude svět pobouřen i několik měsíců. Už když před třemi lety zabili ruskou novinářku Annu Politkovskou, zdálo se, že jsme se na Kreml fakt naštvali a začneme raději topit kravinci. Hrůzu z toho, že nějak urazíme plynařskou a ropnou velmoc, co ještě k tomu navíc chrastí jadernými hlavicemi, jako by tehdy překryl pocit krajního rozhořčení. Přešlo nás to, a Rusové mohli o dva roky později zvesela vjet na tancích do Gruzie. Obsadili pod tradiční záminkou „bratrské pomoci“ gruzínskou Jižní Osetii a už se zdálo, že tohle by jim projít nemuselo. Evropa dost hudrovala. Rusové počkali, až hudrovat přestane. Poté v lednu utáhli kohouty na plynovodu vedoucím do Evropy. Politici ze zamrzajících zemí rychle zapomněli na okupovanou Gruzii, jakožto i na zavražděné osoby, které kritizovaly Kreml a Putina zvlášť. Pocit krajního rozhořčení se sice dostavil opět, ale tentokrát byl vyvolán strašlivou představou chladných radiátorů.

Patologická závislost na teplu z Kremlu spojená s českým sklonem k patolízalství vytváří kyselý buřtguláš. Snad se ani nedalo čekat, že by pan Paroubek mezi šálkem čaje a kaviárem dal při poslední schůzce panu Putinovi najevo, aby v případě dalších zločinů počítal se zpřísněním vízové politiky či bojkotem zimní olympiády v Soči.

Jen jedinci si myslí, že je lepší vrátit se ke kožešinám než skákat podle ruského rytmu. Ani já si tím nejsem jista, ale teď, když zabili paní Estěmirovovou, pořizuji si namísto kotle plynového raději něco na uhlí. Ne, není to laciný protest, ale zralá úvaha podložená znalostí ruské mentality. Nemají rádi zbabělce a ohnuté hřbety. Těm dělají naschvály nejraději.

Putin ani Medveděv asi žádnou ženu osobně na popraviště neposlali, ale vytvořili atmosféru, ve které je jejich vraždění beztrestné. Ani naši politici nejsou bez viny. Vedeni nemravným pragmatismem a vidinou příštích voleb vyměnili ruský plyn za všeobecně uznávané hodnoty. Doufala jsem alespoň, že teď v létě, kdy je plynu zapotřebí méně, budeme my, Češi, se svými historickými zkušenostmi kapánek statečnější. Však do zimy by se situace uklidnila a my bychom mohli být hrdí na pár měsíců principiálního postoje. Zbývá doufat, že příští kritička Kremlu bude popravena zjara. Abychom měli čas vzchopit se k důstojnému protestu a pak si do chladných podzimních měsíců Rusy ještě stačili usmířit.