Harpunář s perem

Před sto devadesáti lety se narodil velký moderní pěvec moře Herman Melville

Je velice opožděný v řeči a má trochu pomalejší chápání, ale zároveň poslušnou a přátelskou povahu,“ prohlásil o 

Hermanu Melvillovi

jeho otec, když ho srovnával se starším bratrem. Důkaz toho, jak hluboce a bolestně se mohou rodiče mýlit ve svých dětech. Onen chlapec opožděný v řeči o nějakých dvacet let později napíše Bílou velrybu, monumentální epopej, v níž zbásní moře a velrybářství, jak se to před ním ani po něm nikomu nepodařilo. A přátelská povaha? Jeho žena by mohla vyprávět, jak ji během života nahlodalo zneuznání, alkohol a deprese. Život spisovatele, s nímž americká literatura definitivně dospěla, nebyl o nic méně dramatický a tragický než to, co se mu tak zázračně zrodilo pod perem.

Milostný románek s lidojedkou
Herman Melville (1. srpna 1819 – 28. září 1891) se narodil zhruba sto let poté, co velrybářská loď z Nantucketu ulovila prvního vorvaně obrovského. Tím začalo krátké, ale intenzivní období heroického průmyslu: lovu velryb ve velkém. Poptávka byla hlavně po tuku, z něhož se připravoval olej do lamp, a velrybích kosticích, které se skvěle hodily pro výrobu korzetů a deštníků. Jenže v polovině devatenáctého století byl již k dostání petrolej a korzety nikdo nechtěl nosit. O pár let později navíc…