Editorial: Budoucnost národa

V minulém čísle jsme rozebírali volbu generálního ředitele České televize, která vyvolala velkou mediální pozornost i emoce. Jen pár dní poté Rada Českého rozhlasu odvolala generálního ředitele Českého rozhlasu Václava Kasíka. A je třeba říct, že způsob, jakým to proběhlo, je naprosto nevídaný.

Radní narychlo svolali své jednání a oznámili, že se zkrátka rozhodli odvolat generálního ředitele. Pak vyjmenovali důvody, které byly nejen nepřesvědčivé, ale navíc v protikladu k tomu, co rada tvrdila v minulosti. Ve svých zprávách totiž dosud radní konstatovali, že rozhlas plní svou veřejnoprávní funkci. Rozčilovat se nad tím, že Kasík kdysi jmenoval do čela Radiožurnálu Barboru Tachecí, je úsměvné. Stalo se to už před drahnou dobou a navíc s podporou radních. Ano, paní Tachecí udělala spoustu manažerských chyb, ale také je pravda, že zvedla poslechovost rádia, což bylo zadání právě radních.

Když přítomné publikum na zasedání oznámilo radním, že porušují stanovy, protože nemohou na jednom jednání oznámit odvolání a hned ho i provést, rada oznámila: Není problém, stanovy se právě teď mění. To už jsme zřejmě někde v Rusku nebo o dvacet let zpátky v minulosti, kdy strana měla vždycky pravdu. Takový přístup ale nemůže překvapit. Lidové noviny totiž přišly se šokující zprávou, že místopředseda rady

Ladislav Jíša

se ještě na konci totality jmenoval

Ladislav Anderlík

a hádejte: pracoval coby vedoucí sekretariátu normalizačního ředitele Československého rozhlasu. Pikantní je to o to více, že jedním z důvodů pro odvolání Kasíka je prý fakt, že léta zaměstnával jako šéfa své kanceláře muže, po kterém nepožadoval lustrační osvědčení, ačkoli se jeho jméno objevilo na seznamu spolupracovníků komunistické kontrarozvědky.

Určitě už mnohé napadá rozčilená poznámka: Jsou za tím zase politické tlaky. Ne za vším šíleným v této zemi stojí politici. Podle všech dostupných informací se zdá více méně zřejmé, že jsme nebyli svědky zásahu stran, ale sledovali jsme mocenský souboj uvnitř rozhlasu a rady. Zejména radní chtěli mít prostě v čele rozhlasu svého muže, který jim bude po vůli a posílí tak jejich vliv. Nepřekvapí tedy, že ačkoli se odvolání zdálo jako spontánní, za dveřmi už čekal se svým projektem a personálními změnami dosavadní programový ředitel rozhlasu Richard Medek, kterého rada jmenovala dočasným šéfem. Ano, je to ten muž, který shodně s radou tvrdil, že mladí lidé, kteří poslouchají Radio Wave, „nejsou budoucností národa“.

Když bylo řečeno, že za volbou nestojí politici, to neznamená, že z této situace nebudou těžit. Radní jako Antonín Zelenka (při tzv. televizní krizi), Dana Jaklová (např. propagační knihou o sarajevském atentátu) či Tomáš Ratiborský (někdejší poslanec ODS) už mnohokrát dokázali, že jsou politicky aktivní lidé. Buďme ale fér, o tom, že by Richard Medek sloužil politikům, zatím důkazy nemáme.

Tolik jakýsi dodatek k našemu psaní o veřejnoprávních médiích. A nyní ještě k číslu, které držíte v rukou. Mimo jiné bych vám rád doporučil rozhovor s bruselským zpravodajem The Economist Davidem Renniem, protože jeho vnímání Česka je v mnoha ohledech velmi zajímavé.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, nejen bruselské čtení vám přeje

ERIK TABERY