0:00
0:00
Civilizace19. 7. 200913 minut

Příliš odvážná vize

Astronaut
Autor: Respekt

Americký prezident mluví o světě bez jaderných zbraní, připouští však, že se jej asi nedožije. To je velmi pravděpodobné. Problémy provázející odzbrojení jsou tak velké, že velmoci možná pouze rozeberou stárnoucí atomové nálože, aby z nich získaly materiál nutný pro udržení zbývajících hlavic v použitelném stavu.

↓ INZERCE
Autor: Respekt

Jakožto jaderná mocnost, která jako jediná použila atomovou zbraň, mají Spojené státy morální povinnost jednat, řekl prezident

Barack Obama

v projevu, s nímž vystoupil v dubnu na Hradčanském náměstí v Praze. Zároveň se zavázal, že Amerika bude usilovat o svět bez atomových zbraní. Rusko později reagovalo na jeho návrhy poměrně vstřícně. Domnívat se, že všechny jaderné bomby rychle zamíří do šrotu, by však bylo naivní.

Dosavadní odzbrojovací dohody omezují pouze počet strategických atomových bomb a jejich nosičů (tedy zbraní, s nimiž lze rychle a mohutně udeřit po celém světě), ale počet slabších taktických jaderných náloží v arzenálech jaderných mocností žádná smlouva nereguluje. Neupravuje jej ani nejnovější dohoda z Moskvy, podepsaná počátkem července. A ani snížení počtu strategických zbraní, o němž se v Moskvě hovořilo, není příliš velké.

Myslí to tedy supervelmoci s jaderným odzbrojováním vůbec vážně? Do jisté míry zřejmě ano. Obamova administrativa chce snížit napětí mezi USA a Ruskem, které v minulosti povážlivě vzrostlo a ochromilo konstruktivní dialog.

Za odzbrojovací iniciativou ovšem nestojí jen politici, ale překvapivě také vojáci. Termonukleární nálože, jež jsou v arzenálech obou velmocí od 50. let, beztak nelze masově nasadit v boji, protože by se Země stala neobyvatelnou. Navíc podle různých pramenů, třeba i technické zprávy Jaderné zbraně v 21. století, kterou pro potřeby české armády a zbrojního průmyslu vypracoval Vladimír Hnatowicz z Ústavu jaderné fyziky AV ČR, význam jaderných zbraní, zejména těch s velkou výbušnou silou, klesá. Moderní armády mají k dispozici velmi přesné konvenční zbraně a v boji by daly přednost spíše ničení vybraných cílů před plošnou devastací rozsáhlých území. A kdyby vojáci přece chtěli úkol řešit hrubou silou, mohou použít aerosolové bomby, které nad cílem rozptýlí výbušný oblak hořlaviny a zapálí ho. Exploze se svou mohutností blíží výbuchu slabší taktické atomové pumy.

Dalším nedostatkem atomových zbraní je jejich omezená životnost, musí se v nich pravidelně vyměňovat tritium – izotop vodíku s krátkým poločasem rozpadu, jehož výroba je velmi drahá. A tak jaderný arzenál buď neustále pouští žilou státnímu rozpočtu, nebo přestane fungovat. Představitelé supervelmocí nepropadli pacifismu, spíš se rozhodli přezbrojit, postupně se zbavit části atomových dinosaurů, aby mohli vložit peníze do zbraní, s nimiž lze vést vítěznou válku.

Autor: Respekt

Politické tance a bubácké státy

Atomové velmoci nicméně budovaly své arzenály půl století a nevzdají se jich zadarmo. Budou požadovat ústupky od svých soupeřů. Například Rusové podmiňují omezení svého jaderného arzenálu zrušením amerických plánů na výstavbu protiraketového štítu ve střední Evropě.

Na jednání však nezbývá mnoho času, už letos v prosinci vyprší platnost smlouvy START 1 (Strategic Arms Limitation Talks, rozhovory o omezení počtu strategických zbraní), která oběma největším velmocím ukládá, aby každá z nich omezila počet strategických atomových hlavic na 6000 kusů. Dnes je skutečný počet těchto zbraní podstatně menší: USA jich mají 2200 a Rusko 2790 (podrobnosti v rámečku Džentlmenská dohoda). V Moskvě se Obama s ruským prezidentem Medveděvem zavázali k ještě o něco výraznějšímu poklesu – během příštích sedmi let chtějí snížit počet strategických hlavic na 1500 až 1675. Dohoda je zatím jen předběžná, o sporných otázkách se bude dále jednat tak, aby byla konečná smlouva uzavřena do doby, než vyprší zmíněná úmluva START.

Dál jaderné mocnosti zatím nepůjdou. Velitel ruských strategických raketových vojsk Nikolaj Solovcov měsíc před setkáním prezidentů v Moskvě prohlásil, že v současných jednáních nelze jít pod 1500 hlavic. Důvody neuvedl; k tomu, co Rusku nejspíš vadí a proč je další odzbrojování obtížné, se však ještě dostaneme.

Rozložení sil ve světě současná jednání nezmění, USA a Rusko si i v následujícím desetiletí uchovají drtivou převahu nad ostatními státy. Zdánlivě bychom tedy mohli vše odbýt mávnutím ruky – nejde ani tak o odzbrojení, ale spíše o optimalizaci zbrojnic, kterou si vynutil technický pokrok. Věc je ale složitější, jak naznačují i ostré a často zcela protichůdné komentáře, které dohoda vyvolává.

Například John R. Bolton, bývalý vyslanec Spojených států u OSN za éry prezidenta George W. Bushe, prohlásil, že Obama při jednání s Rusy zašel příliš daleko a je šokující, jak málo strategických nosičů (mezikontinentálních balistických raket a dálkových bombardérů) by si USA měly ponechat. Ke kritice se přidal i konzervativní list Wall Street Journal. Napsal, že oslabený atomový arzenál Spojených států by mohl povzbudit země jako Pákistán, Severní Koreu a možná Írán, aby rozvíjely své jaderné zbrojnice a dosáhly s Američany strategické rovnováhy.

Jaderné zbraně jmenovaných zemí sice nelze brát na lehkou váhu, přesto jsou takové obavy poněkud nadsazené. Severní Korea provedla již dva pokusné jaderné výbuchy, ale v porovnání s arzenály světových velmocí bude její jaderný potenciál i nadále titěrný. Probíhající jednání o jaderném odzbrojení zatím mohou tento obskurní režim ignorovat, právě tak jako případné íránské atomové ambice, a začít se jimi zabývat, až ve světě budou zbývat poslední desítky strategických hlavic. Tyto země, stejně jako například Pákistán, mají příliš malé hospodářské zázemí, aby mohly vyvinout a vyrobit jaderné zbraně, jejichž počet a kvalita by se vyrovnaly arzenálům USA či Ruska.

Atomový výbuch v laboratoři
Výtky k uzavřeným dohodám zaznívají také z opačné strany názorového spektra a týkají se i jiných věcí než relativně malého poklesu počtu hlavic: Pokud USA a Rusko skutečně směřují k atomovému odzbrojení, proč nezmění své agresivní jaderné doktríny ze začátku tisíciletí, v nichž si vyhradily možnost použít atomové zbraně jako první? Americká doktrína výslovně počítá s použitím jaderných zbraní v preventivním útoku. Ta ruská sice působí umírněněji, ale obsahuje i vágní prohlášení, že atomové zbraně Rusku slouží k udržování mezinárodní stability a míru. Takový výrok armádu v použití jaderných zbraní kdekoli na Zemi příliš neomezuje.

Volání Baracka Obamy po světě bez atomových zbraní by také bylo důvěryhodnější, kdyby Spojené státy ratifikovaly mezinárodní Smlouvu o úplném zákazu pokusných jaderných výbuchů (CTBT – Comprehensive Test Ban Treaty), stejně jako to již učinilo 148 zemí včetně Ruska. Prezident Obama prozatím alespoň zastavil financování projektu RRW (Reliable Replacement Warhead), v jehož rámci se rozbíhal vývoj nové strategické hlavice, která by vyžadovala minimální údržbu a spolehlivě fungovala i po dlouhodobém skladování.

Osud programu RRW (Obama mu jen zasadil ránu z milosti, rozpočet už za vlády předchozího prezidenta tvrdě seškrtal Kongres) však neznamená ukončení výzkumu, který může vést k nové generaci atomových zbraní. V květnu byl v Lawrence Livermore National Laboratory spuštěn největší laser na světě označovaný zkratkou NIF, jenž by měl pomocí 192 laserových paprsků soustředěných do malého objemu vyvolat podmínky panující při atomovém výbuchu. Zkoumaný materiál v ohnisku obřího laseru se ohřívá na více než sto milionů stupňů Celsia, tedy na teplotu, která nepanuje ani ve středu Slunce.

Obří laser Američané vybudovali v rámci programu, který má podle oficiálních prohlášení sloužit k ověřování, zda by stárnoucí atomové zbraně v americkém arzenálu vůbec ještě vybuchly, kdyby bylo třeba. Poznatky získané s jeho pomocí však lze využít ke konstrukci nového typu vodíkové bomby či ke zdokonalení současných jaderných zbraní, aniž by byla porušena smlouva CTBT zakazující pokusné atomové výbuchy. (Americký Senát by tedy mohl brzy přehodnotit své zamítavé stanovisko z roku 1999 a smlouvu ratifikovat.)

Ani Rusové vývoj strategických zbraní nezastavili, ale musejí si vystačit s řádově slabšími lasery Iskra-5 a Progress-P.

Ruská nedůvěra
Na současnou dohodu lze tedy hledět jako na nepříliš radikální, pragmatické opatření, na němž vydělají obě strany. Spojené státy ani Rusko nemají na údržbu velkých a zastarávajících arzenálů peníze. Díky redukci atomových zbrojnic se ušetří například na zmíněném tritiu. V USA byla výroba tohoto izotopu (získává se v atomových reaktorech) ukončena z bezpečnostních důvodů v roce 1988. Díky plánovanému poklesu počtu strategických hlavic ji nebude nutné obnovovat až do roku 2020, postačí přepracovávat zásoby tritia z rozebraných náloží.

Ani pragmatické a opatrné dohody se však neuzavírají snadno. Před podepsáním závazné smlouvy, která nahradí úmluvu START 1, bude nutné vyřešit několik sporných otázek, na které upozorňuje týdeník The Economist: ruská strana se obává, že pokud by putovalo do šrotu příliš mnoho zbraní a USA potom od smlouvy odstoupily, mohou Američané svůj arzenál posílit rychleji než Rusové. (Spojené státy mají nyní méně bomb než Rusko, ale skladují součástky, z nichž lze rychle smontovat asi 5000 vodíkových pum a 12 000 plutoniových štěpných náloží.)

Dalším potenciálním jablkem sváru jsou strategické rakety dlouhého doletu, na něž Američané namontovali hlavice naplněné konvenční výbušninou, a získali tak prostředek, kterým mohou bleskově udeřit kdekoli na Zemi, třeba proti teroristům. Vyzbrojit rakety znovu vodíkovými bombami je však snadné. Proto budou Rusové požadovat důsledné limity pro počet všech mezikontinentálních raket, i těch bez atomových hlavic.

S klesajícím počtem termonukleárních hlavic a jejich nosičů také poroste strategický význam protiraketové obrany – nejen v Evropě, ale kdekoli na světě. Je tedy pravděpodobné, že i tyto zbraňové systémy budou podléhat regulaci. I když obě strany při jednáních projeví dobrou vůli, bude velmi těžké sepsat novou smlouvu do konce roku.

Čím radikálnější by pak bylo případné další snižování počtu jaderných zbraní, tím by přibývalo podobných zádrhelů, na nichž se jednání mohou zaseknout či úplně ztroskotat. Pokud by se například měl počet strategických jaderných hlavic Ruska a USA přiblížit k „pouhé“ tisícovce na každé straně, budou Bílý dům i Kreml požadovat, aby se ke zmenšení arzenálů zavázaly i ostatní jaderné mocnosti. Británie v minulosti oznámila, že by souhlasila, Francie a Čína však nic takového nenaznačily. A co čekat od Indie, Pákistánu a ostatních zemí? Vždyť Izrael dosud vlastnictví jaderných zbraní oficiálně ani nepřiznal. Jak a o čem tedy jednat? Pokračování odzbrojovacího procesu bude svízelné.

Největší nebezpečí
USA a Rusko udržují asi 2200 strategických hlavic na každé straně v režimu vysoké bojové pohotovosti – rakety se smrtícím nákladem mohou odstartovat během 15 minut od obdržení rozkazu. Jejich odpálení může způsobit nukleární zimu a vyhubit lidstvo. Zachovávání tohoto systému v činnosti nemá po skončení studené války smysl, navíc kvůli němu neustále hrozí nebezpečí, že rakety budou odpáleny kvůli planému poplachu. Proto by probíhající jednání o odzbrojení měla vést nejdříve ke zrušení tohoto sebevražedného obranného mechanismu.

Zbraně je třeba převést do režimu, který nedovolí jejich bleskové nasazení. V případě planého poplachu tak bude více času si zatelefonovat, nedorozumění vysvětlit a polekaná strana bude moci pravdivost omluvy ověřit dříve, než začne odpočítávání k apokalypse. Jak to ale zařídit, aby se velmoci navzájem nepokoušely obelstít? Snad by pomohlo, kdyby se termonukleární hlavice musely skladovat rozebrané na části a odděleně od raket; na dodržování dohody by pak dohlíželi pozorovatelé z Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Na takové řešení ovšem Bílý dům i Kreml těžko přistoupí – arzenály by jim dál odčerpávaly peníze, ale jejich bojová hodnota by výrazně klesla.

Dnes to může vypadat jako utopie, ale jednou velmoci možná skutečně zjistí, že nejvíce prospějí vlastní i světové bezpečnosti, když se atomových zbraní úplně vzdají.

DŽENTLMENSKÁ DOHODA
Současné počty amerických a ruských strategických zbraní (2790 hlavic Rusko, 2200 USA ) vycházejí z ujednání SORT (Strategic Offensive Treaty) ratifikovaného v roce 2003. Toto ujednání má spíše charakter džentlmenské dohody a lze od něj snadno odstoupit. Pro světovou bezpečnost je klíčové, aby limity měly pevnější právní zakotvení, proto se státy snaží vyjednat novou dohodu dříve, než vyprší úmluva START 1, tedy ještě letos.

Autor: Respekt

Podle Federace amerických vědců (FAS) se ve světových arzenálech nachází přes 23 000 atomových zbraní, z nichž asi 5500 jsou vodíkové bomby strategického významu. Právě v nich se koncentruje většina energie zakleté do jaderných zbraní. Počty zbraní v tabulce jsou pouze přibližné:
Z ruských zbraní je 2790 strategických, z toho 2200 v pohotovostním režimu a 590 by mělo být v nejbližších letech rozebráno. Zbytek jsou taktické nálože, z nichž asi čtvrtina čeká na rozebrání. USA vlastní 2200 strategických zbraní v pohotovostním režimu. Zbytek jsou nálože taktické. Do celkového součtu je započítáno i 4200 náloží čekajících na rozebrání.
Pro vysvětlení – strategické zbraně musejí být rychle použitelné kdekoli na Zemi a jejich nasazení by mělo stačit k vítězství ve válce. Taktická zbraň má omezený dosah a může rozhodnout bitvu. Vodíková bomba o mohutnosti výbuchu 200 až 300 kilotun TNT umístěná v hlavici mezikontinentální balistické rakety je strategická zbraň, zatímco letecké pumy, které zničily Hirošimu (12 kilotun TNT) a Nagasaki (asi 20 kt TNT), by dnes patřily mezi taktické zbraně.

Autor je publicista, studuje jadernou fyziku.  

22. 7. OD 11 HODIN ON-LINE ROZHOVOR S I. VĚTVIČKOU O JADERNÝCH ZBRANÍCH NA WWW.RESPEKT.CZ.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články