Povinná elektronická četba

Do batohu na prázdniny se vejde jen několik knih vytištěných na papíře. Když budou digitalizované a ukryté do malé čtečky, může jich tam být i několik stovek. To je jen jeden z důvodů, proč elektronické knihy čte stále více lidí.

Tom Cruise

jede ve vlaku. Muž naproti si čte noviny, je to USA Today. Najednou se na první straně novin objeví blesková zpráva, která tam ještě před chvílí nebyla. Po Tomu Cruisovi pátrá policie. Jelikož stejná rychlá zpráva se v tuto chvíli objevila v elektronických novinách všech lidí ve městě, Tom Cruise má problém. Spielbergův film Minority Report je sci-fi odehrávající se v roce 2054. Ovšem elektronické noviny, které se každou chvíli mění, už science fiction nejsou. Ani elektronické knihy: na mobilech, na kapesním počítači PDA nebo na speciálních čtečkách, jimž se říká také e-book, si lidé čtou skripta, červenou knihovnu i odborné publikace. Papír v koši prozatím nekončí, má však vážnou konkurenci. Displeje všeho druhu.

Displej vyvinutý speciálně pro čtení textů se jmenuje elektronický papír. Je to destička, podobná třeba displeji PDA. Funguje však na jiném principu. Základní verze vypadá takto: mezi dvěma destičkami jsou částice oxidu titaničitého (bílé) v uhlovodíkovém oleji (černém). Působením elektrického pole se částice přeskupují, čímž vzniká dojem černého textu na bílém papíře. Protože v displeji nic nesvítí, je pocit ze čtení velmi podobný jako při čtení normálního textu „černé na bílém“.

Elektronický papír ve filmu Minority Report se dá ovšem nejen číst, ale také skládat a ohýbat skoro jako normální noviny. I takové tenké a ohebné displeje existují a už opouštějí experimentální laboratoře. Loni na podzim se o tom mohli přesvědčit třeba čtenáři amerického Esquiru. Časopis měl na obálce kus elektronického papíru, který se proměňoval přímo před očima jeho čtenáře.

Prostě už nic zásadního nebrání tomu, abychom se přesunuli od papírových knížek a časopisů k elektronickým. Překážky, které existují, jsou vesměs odstranitelné. Momentálně je největší problém, jak celou věc převést do denní praxe: jak to vše bude vypadat ekonomicky a hlavně právně – ochrana autorských práv musí mít úplně jinou podobu.

Až se tohle vyřeší, budeme zřejmě běžně číst elektronické dokumenty: v knihovně, ve škole, třeba i v tramvaji. „Vždyť už dneska, když nastoupíte do tramvaje, určitě tam bude někdo, kdo čte noviny ne na papíře, ale stahuje je přes mobil z internetu. Elektronické noviny a knihy, to je pokračování.Princip je stejný, rozdíl je už jen v technické podobě,“ říká Patrik Zandl, šéfredaktor serveru o nových technologiích Lupa.cz, který si už dva roky čte nejraději elektronicky. Jako jeden z prvních v Česku byl také majitelem čtečky – e-booku. Na první pohled vypadá skutečně jako útlá knížečka. Je to klam. Vejde se do ní nejméně deset tisíc stránek textu.

Tisíc stránek do aktovky
Nejprve malá terminologická vsuvka: slovo e-book se používá ve dvou významech. Někdy se tak říká přímo elektronickému textu, někdy přístroji na jeho čtení, což do beztak dost nepřehledné problematiky vnáší další zmatek. Proto říkejme přístroji raději čtečka.

Čtečka pro čtení e-booků rozhodně nevypadá jako zázrak techniky. Je to vlastně jen displej s několika jednoduchými funkcemi. Vkládá se do ní paměťová karta, podobně jako třeba do fotoaparátu. Velké je to asi jako diář, vypadá to podobně. Listuje se většinou zmáčknutím tlačítka.

Trh prudce roste (za rok 2007 o sto procent), čtečky se ukazují jako perspektivní zboží, a vyvíjí je tudíž řada firem. Standardizace se zatím nekoná: různé čtečky podporují různé formáty textu (ne v každé čtečce lze číst každou knihu), některé mají zabudovaný přehrávač, v některých je možné podtrhávání v textu.

Asi nejambicióznější je momentálně Kindle, který na trh uvedl Jeff Bezos (ten internetový guru, který již jako batole rozšrouboval svou dětskou ohrádku, aby pak později se stejnou vynalézavostí spustil internetový knižní obchod Amazon.com). Letošní verze Kindle 2 například umí knihy nahlas předčítat. Kromě toho přijímá signál stejně jako telefon, a tak na této ploché destičce má čtenář nejen knížky, ale i stále čerstvé noviny.

Do Česka se však Kindle nedováží, nejdou tu stahovat ani knížky z Amazonu. Dostupných je u nás jen několik jednodušších čteček a i ty zatím kupují jen technologičtí hračičkové, kterým se chce za tento „gadget“ dát sedm a více tisíc korun.

Když si svou čtečku Cybook Bookeen před dvěma lety kupoval Patrik Zandl, byla to novinka a v Česku ji neměl ještě skoro nikdo. „Můj problém byl, že moc rychle čtu. Na dovolenou jsem vždycky vezl dvacet knížek a platil v letadle za nadváhu,“ říká Zandl. Rozhodl se problém řešit způsobem, který se hodí pro technologického pionýra (Patrik Zandl založil v 90. letech informační server o mobilech Mobil.cz, spolupracoval při vzniku internetové televize Stream.cz, „vymyslel“ zásilkovou půjčovnu DVD). Místo stohu papírových knížek si pořídil jednu elektronickou. „A pak jsem mohl celé prázdniny ležet u vody, pít cuba libre a číst si,“ pochvaluje si. Ve svém elektronickém notýsku má momentálně 354 knížek, další dva až tři tisíce v počítači. „Ušetří to hodně místa. Je to výhodné třeba u technických knížek, ty strašně rychle obsahově zastarávají,“ říká. Když je některá knížka už neaktuální, zcela jednoduše se dá smazat.

Výhod je ale víc. Možnost výběru je svobodná: člověk má při sobě vlastně neustále malou knihovničku. Nákup knížek je také snadný, stačí několik kliknutí na internetové knihkupectví. Elektronicky lze koupit i knížky, které jsou na papíře nedostupné. Řada knih, jež by se na papíře nevyplatilo vydat, může vyjít alespoň elektronicky.

A tak dále, pozitiva jsou prostě zřejmá. Nevýhody rovněž, přičemž se velmi podobají problémům, které souvisejí se šířením hudby po síti. Je to nedostatek ochrany autorských práv a pirátství. Jen některé internetové obchody jsou vzorné, některé tak napůl, existuje také řada nelegálních úložišť.

Navíc u knih nastává problém, že ne vždycky je úplně jasné, co je a co není legální. Knihy, jejichž autor zemřel před více než sedmdesáti lety, jsou zbaveny autorské ochrany. Jenže věc se ještě komplikuje s právy na překlad – na rozdíl od filmů prostě často není na první pohled patrné, jestli nabízení konkrétní knížky je dobro pro lidstvo, anebo porušování zákona. Další otázky se pak vyskytují kolem půjčování a sdílení knížek. Co se smí a co ne, to bude těžké definovat.

Podobně jako u hudby i u knih se objevují dva návody na řešení. Buď dokumenty co nejvíce chránit, zabudovat do nich ochranu proti dalšímu kopírování a tisknutí. Druhý přístup je stahování co nejvíce zjednodušit a přiměřeně zpoplatnit.

Ukradni si Coelha
Paulo Coelho, světový bestsellerista číslo jedna, se stahování nebojí: „Myslím, že velkorysost se vyplácí,“ řekl deníku New York Times. Má na svém webu sekci Ukradni si Coelha (Pirate Coelho), kde jsou odkazy právě na různá pirátská úložiště v nejrůznějších jazycích. Jeho teorie, kterou dokazuje i čísly o prodejích, říká, že lidé se začtou v elektronické podobě a pak si jdou knížku stejně koupit.

Další spisovatelská celebrita Joanne Rowlingová své Harry Pottery v elektronické podobě prodávat nechce. A zatímco to odmítá, putují po síti nelegálně a stahují se po tisících.

Také na českém trhu se objevují různé přístupy na škále „mezi Coelhem a Rowlingovou“. Tak třeba nakladatelství Libri už teď nabízí po síti knihy elektronicky: ve dvou verzích; ta levnější je jen na přečtení, z té dražší je možné si doma dokonce i tisknout. Jsou ovšem ve formátu PDF, který se na čtečce používá dost těžko, spíš se hodí pro počítač.

Další nakladatelství, které vidí budoucnost v elektronických knihách, je Academia. Ve smlouvách s autory pamatují i na elektronické šíření. V Academii plánují také některé knížky vydávat jen elektronicky, bez papírové varianty. „Týkalo by se to hlavně vysoce specializovaných knížek,“ vysvětluje ředitel Jiří Padevět. Podle jeho zkušeností, pokud se knížky prodá méně než pět set kusů, nakladateli se nezaplatí. Právě v tom případě je lepší dát ji k dispozici elektronicky než ji nechat ležet v šuplíku.

Stránku po stránce
Vzít knížku, otočit stránku, položit na skener, vzít, otočit stránku, položit… V digitalizačním pracovišti v Městské knihovně v Praze takto stránku po stránce oskenovali už statisíce stran.

Postupně je také chtějí zpřístupňovat čtenářům po internetu. Tak to je třeba s dílem Karla Čapka; zemřel v zimě 1938, a jeho knížky tudíž nepodléhají autorské ochraně. Na stránkách knihovny je ke stažení více než padesát Čapkových knížek. Jen Válku s mloky si za první tři týdny v červnu stáhlo skoro tři a půl tisíce lidí, Hovory s TGM bezmála tři tisíce. „Máme z toho radost. Fyzicky by si knížku tolik čtenářů nikdy půjčit nemohlo,“ uvažuje o výhodách Zuzana Kopencová, zástupkyně ředitele Městské knihovny v Praze.

Doba je pro literaturu napínavá. Mění se čtenářské zvyklosti, nakladatelský trh, dokonce i samotné vnímání literárního textu. Někteří spisovatelé, nakladatelé a čtenáři se elektronického trendu děsí, někteří do něj vkládají naděje. Karel Čapek může být však rozhodně spokojen.

E-kniha k prohlédnutí na www.respekt.cz/video.