Eutanazie za dveřmi

Smrt britského dirigenta předjímá budoucnost

Británii minulý týden rozrušila smrt dirigenta Edwarda Downese a jeho ženy Joan. Známý a oblíbený pár se rozhodl své stupňující se zdravotní obtíže vyřešit společnou eutanazií. Pro Česko, kde debata o asistované sebevraždě v poslední době usnula, to momentálně nic neznamená, přesto však obraz manželů umírajících bok po boku na loži kontroverzní švýcarské kliniky Dignitas pravděpodobně předjímá i naši budoucnost. Odchod Downesových vyvolal v Británii velké sympatie a odhalil, že poptávka po eutanazii v západním světě nevyhnutelně poroste.

Když zemřít, tak v Curychu
Siru Edwardovi a jeho ženě bylo přes osmdesát, ale neumírali. Dirigenta opouštěl zrak a sluch, jeho paní trpěla rakovinou, podle všeho však nikoli v terminálním stadiu. Je to typické. Myšlenka legalizace eutanazie, která se v polovině 20. století (nacistickou genocidu nepočítejme) zrodila s argumentem, že je třeba ulevit umírajícím od nesnesitelné bolesti a strádání, dospěla ke značně odlišné praxi. V zemích, kde je v nějaké podobě povolena (Nizozemsko, Belgie, Švýcarsko, americký stát Oregon), o smrtelnou dávku léků velmi často žádají lidé nemocní, depresivní, vystrašení z budoucnosti a samoty, ti, pro něž se obtíže pokročilého stáří neslučují s vlastním pojetím důstojnosti. Ne však umírající.

Ostatně je to sotva rok, co se z Británie do Curychu vydal doprovázen…