Teď je to na nás
Takovýto start svého předsednictví si zdejší úředníci nepředstavovali ani v těch nejdivočejších snech. V podstatě v tutéž chvíli, kdy jsme 1. ledna 2009 převzali na půl roku šéfování Evropské unii, přestal do Evropy přitékat plyn z Ruska. Ve stejnou chvíli si Česká republika musí poradit nejen s plynem, ale jako země předsedající EU má na starosti i řešení současné blízkovýchodní bitvy.
Před starým ruzyňským letištěm brzdí několik tmavých limuzín a víří kolem sebe čerstvě napadaný sníh. K otevírajícím se dveřím ihned přiskakují muži z ochranky a elegantně oblečené pasažéry – tři starší muže a jednu ženu – rychle odvádějí do jednoho z letištních salonků. Jen o pár metrů dál ve vstupním foyer letiště se mezitím zhruba čtyřicítka novinářů přetlačuje o to, kdo bude stát nejblíž řečnickému pultíku s barevným logem EU2009.cz, umístěnému uprostřed tmavého sálu.
Prezident jsi ty
„Každou chvílí tu budou,“ hlásí do telefonu jeden z německých žurnalistů. „Vládne tu nervozita, právě se očekává příchod ministerské delegace,“ vyťukává o pár metrů dál do svého notebooku jeden z anglických novinářů. V tu chvíli na jeho počítači blikne zpráva, že Izrael opět odmítl výzvu k zastavení útoku proti palestinskému Hamásu. „Tahle válka bude dlouhá,“ glosuje zpravodaj nejnovější vývoj na Blízkém východě. „Fakt Čechům nezávidím, že to musejí řešit.“
„Dámy a panové, začínáme,“ přerušuje všechny hovory mluvčí ministra zahraničí Zuzana Opletalová a ohlašuje příchod svého šéfa Karla Schwarzenberga. Hned vedle něj si stoupají jeho francouzský a švédský kolega – Bernard Kouchner a Carl Bildt…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
