Po kolejích jižním směrem

Více rychlíků a spěšných vlaků, kvalitnější příměstská doprava, nové vagony a rychlejší spojení s Evropou, to vše za cenu jen mírného zdražení. Startovní pozice letošní železniční osobní dopravy v Česku, respektive nového jízdního řádu, který začal platit v polovině prosince, vypadá výborně, ale tento ambiciózní plán má přece jen své zádrhele. Ne všude totiž vychází vstříc svým zákazníkům. A někde důraz na hlavní (a rychlé) tratě způsobil dokonce mírnou paniku. Lidé na venkově, kteří cestují denně do školy nebo do práce s několika přestupy i osmdesát kilometrů, se s přelomem roku ocitli doslova odříznuti od světa: vlaky na sebe nenavazují, o víkendech leckde přestaly jezdit úplně, lidé na další vhodný spoj čekají celé hodiny.

Všechno špatně

Špinavý peron, zakouřená restaurace s rudou reklamou na pivo Pardál, stánek s novinami, čekárna se špinavými okny mimo provoz, zachumlaní cestující třesoucí se zimou na několika lavicích u pokladen, pronikavý skřípot brzd a monotónní hlas ohlašující příjezd vlaku číslo 8313. Jsme na jednom z nejvýznamnějších regionálních dopravních uzlů Jihočeského kraje ve Veselí nad Lužnicí, kde se křižují vlaky ze čtyř směrů – Prahy, Českých Budějovic, Českých Velenic a Jindřichova Hradce. Denně jich tady projede kolem sto třiceti a slouží desítkám obcí v okolí. A nejsme tady náhodou: právě Jihočeský kraj zaznamenal se změnou jízdního řádu asi…