O ekonomické radě, konsenzu a ortodoxii

Založení Národní ekonomické rady vlády je správné. Vláda, která bude půl roku řídit agendu Unie v době nejhorší ekonomické krize od 30. let, potřebuje někomu naslouchat, aby při jednáních po světě a v Evropě ministři nevykládali nesmysly. Platí to o to víc, že ve vládě nesedí jediný ekonom, bankéř, jediný manažer, jediný akademik-národohospodář.

A stejně důležité je, že dopady krize na Česko budou tvrdé a je třeba se na to dobře připravit. Je rovněž dobré, že vznikne barevnější protiváha expertnímu hlasu centrální banky, ve které dnes dominují ekonomové loajální vůči ortodoxním názorům prezidenta republiky.

Jsou tu ale mnohá ALE: podobný institut měl vzniknout už dávno – nejpozději v polovině září –, kdy po pádu Lehman Brothers zamrzl světový finanční systém. A mohlo se začít mnohem dříve. Už v červenci přicházely zprávy o špatném vývoji německého hospodářství, byly tu efekty silné koruny. Ekonomická rada má existovat i v dobách prosperity a má připravovat dlouhodobé vize a reformní koncepce.

Úspěch rady záleží na tom, do jaké míry bude schopna nalézt stravitelný konsenzus. Různí členové rady jsou nadáni různou mírou toho, co bychom mohli nazvat „konsenzuální potenciál“. Existují ekonomové, kteří mají názory dogmatické, ortodoxní, sdělující zjevenou pravdu. Takoví lidé mezi sebou mohou vést nekonečné monology, ale nic užitečného z toho potom nevzejde.
…