Nezkazí to Pepa?
Neklidný začátek roku na domácí i mezinárodní politické scéně má také svou dobrou stránku. Vtaženi evropským předsednictvím do situace, z níž se nejde vylhat opozičnictvím, jsme vystaveni zkouškám, ve kterých lze samozřejmě propadnout – ale kde je také možné, v případě úspěchu, posunout se mentálně vpřed způsobem, jenž by jinak asi nebyl možný.
Pavel Kosatík
(1962) je historik. Mezi jeho nejznámější knihy patří Jan Masaryk: pravdivý příběh, „Ústně více“ – Šestatřicátníci či Ferdinand Peroutka, pozdější život (1938–1978), za kterou získal Cenu Toma Stopparda a Cenu Nadace Český literární fond za nejlepší knihu roku 2001.
Neklidný začátek roku na domácí i mezinárodní politické scéně má také svou dobrou stránku. Vtaženi evropským předsednictvím do situace, z níž se nejde vylhat opozičnictvím, jsme vystaveni zkouškám, ve kterých lze samozřejmě propadnout – ale kde je také možné, v případě úspěchu, posunout se mentálně vpřed způsobem, jenž by jinak asi nebyl možný.
Na psychologickém rozpoložení, v jakém své evropské úkoly přijímáme, hodně záleží. Ponecháme-li stranou skeptiky, kteří předem vědí, že půlrok skončí katastrofou, neunikne nám, jak často česká média počátkem letošního ledna líčila české předsednictví jako výkon vystavený cizím autoritativním soudům. Jako výkon, který snad ani nemá vlastní obsah, ale který je třeba zvládnout hlavně proto, abychom si neuřízli ostudu. A soustředit se na něj asi jako dítě, jemuž před vystoupením na besídce mateřské školy učitelka řekla: „Pepo, nezkaz to.“
Podobným způsobem se nás někdy snaží infantilizovat odpůrci integrace. Evropa se líčí v polaritě, kde z jedné strany účinkují byrokratická…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
