Naše děti v Africe

Je to až daleko v Africe, ale tisíce českých rodin sledují čerstvé zprávy odtud se znepokojením. V Guineji to zase vře. Po rok starých událostech, kdy armáda přímo v ulicích hlavního města postřílela na dvě stě demonstrantů, nikdo nedokáže odhadnout, jak se situace vyvine. Právě zemřel autoritářský prezident, moc uchvátila naplno armáda a v ulicích chřestí zbraně proti zuboženým civilistům. Mezi nimi jsou i tři tisícovky dětí, jejichž rodiče nosí české občanky. Guinea je totiž základnou projektu adopcí na dálku, který v Česku strhl nebývalou vlnu zájmu.

O tom, jak přesně „česká stopa“ v Africe vypadá, se toho překvapivě moc neví. Patronát nad šesti tisíci adoptivními dětmi v Guineji, Keni a Beninu má česká pobočka Humanistického hnutí, které na sebe v Česku upoutalo celostátní pozornost hladovkou svého šéfa proti americkému radaru v Brdech. Politické angažmá humanistů se stalo tak rozsáhlé, až se objevily obavy, nakolik tato aktivita nevysává, třeba i finančně, nikým nehlídanou „humanistickou“ dobročinnost v Africe. Zjistit pravdu není snadné. Teprve na místě, v sousedství někdejších vojenských států jako Sierra Leone nebo Libérie, se skládá obrázek dohromady.

Aboubacar

Rozsekat vejpůl, srovnat na hromádku a jede se znovu. Z kalné vody bahnité zátoky vytahují hubené ruce oloupaný kmen, zatínají sekyrku a štípou, dokud nepovolí. Třináctiletý…