Kde to skončí?

Muhammadovi al-Madždalávímu se třásl hlas zoufalstvím, když popisoval uprchlický tábor Džabálíja na severu pásma Gazy čtyři dny poté, co na území vstoupila izraelská vojska. „Vojáky mám 500 metrů od domu,“ líčil. „Včera v noci byly zabity tři děti ze sousedství. Zdi domu se mi otřásají. Každou minutu jsou slyšet výbuchy, každou minutou přibývají noví mučedníci. Nemůžeme spát, nemůžeme se volně pohybovat, jsme skoro bez jídla, bez elektřiny a je velká zima.“ Mluvil překotně, protože se bál, že se mu vybije baterie mobilního telefonu.

Počet obětí na životech mezi Palestinci neúprosně narostl. Dvanáct dní po začátku izraelské ofenzivy udávali Palestinci 770 mrtvých a nejméně 2500 raněných. Izrael tvrdí, že zabil více než 130 bojovníků Hamásu. Některé zdravotnické zdroje v Gaze tvrdí, že až 40 procent mrtvých jsou ženy a děti a že z velké většiny nejde o ozbrojence. O život přišly v několika případech celé rodiny. Čtvrtého ledna bylo zasaženo hlavní zeleninové tržiště v Gaze: zabito bylo pět lidí, čtyřicet raněno. Dva dny nato byla bombardována škola spravovaná OSN v táboře Džabálíja a výsledkem bylo nejméně třicet mrtvých. Téměř všichni děti. Obyvatelé Gazy měli už dlouho pocit, že žijí ve vězení pod širým nebem; teď jsou ovšem uvězněni na střelnici.

Zdravotnictví mele z posledního. Po půldruhém roce v obležení se nemocnicím…