Editorial

Vážené dámy a pánové,

„Respekt není jen pouhý časopis. Je to jedinečný projekt, jehož funkcí je poctivé hledání pravdy o podstatě dějů a jehož smyslem je toto hledání ukazovat jako způsob samotného bytí. Respekt je národní institucí, byť neoficiální.“

Tato slova jsem napsal počátkem prosince v roce 2006, když jsem nastoupil do funkce šéfredaktora. A tehdy jsem napsal také, že „mám v úmyslu především posílit funkci a smysl této instituce a jakékoli změny, včetně grafické, dělat jen v souladu s tímto úmyslem“. Snad se mi podařilo tato slova dodržet. Respekt změnil formát i grafiku, výrazně mu přibylo čtenářů a jsem přesvědčen, že pod mým vedením neslevil ze svých tradičních nároků na kvalitu.

Vést dva roky redakci tak nabitou skvělými osobnostmi byl pro mne nezapomenutelný zážitek. Svou funkci jsem však vždy chápal jako službu tomuto jedinečnému projektu, a když jsem si vloni v létě uvědomil, že moje síly nejsou nevyčerpatelné, bylo mi jasné, že Respekt potřebuje novou energii a nového šéfredaktora. V médiích bývají personální výměny na tomto postu často velmi citlivou záležitostí. Tím víc mne těší, že šéfredaktorem Respektu se stává můj přítel Erik Tabery, o jehož kvalitách, jak novinářských, tak lidských, bych mohl popsat mnoho oslavných řádků, pro něž však není v tomto krátkém editorialu bohužel místo. Postačí snad, když napíšu, že jsem si jist, že pro Respekt, redakci i vás, milí čtenáři, je jmenování…