Filmový festival v Karlových Varech si léta buduje pověst kulturní události, která je stejně tak exkluzivní jako lidová. V posledních letech musí šetřit, ale svou přitažlivost neztrácí. Deset filmových dní na začátku léta láká i v časech multiplexů a stahování z internetu stále mladší ročníky diváků.
Když se
Jan Drábek
se zalepenýma očima po ránu vymotá ze stanu, naskytne se mu bizarní obrázek. Na travnatém valu, který obtáčí tartanový ovál atletického stadionu se poklidně pasou tři ovce.
„Patří prý dceři správce areálu, ptal jsem se na to v recepci,“
říká pobaveně. Dvaadvacetiletý student Technické univerzity v Liberci přijel na festival s přítelkyní Karolínou. Jejich stan je jedním z šesti stovek, které v posledním týdnu vyrostly na stadionu a přilehlých tribunách. Za poplatek 70 korun na osobu a noc tu mohou mladí návštěvníci využít sprchu a úschovnu zavazadel.
V khaki maskáčích, lněné košili a s pěstěnými dredy splňuje Drábek představu klasického alternativního baťůžkáře. Stovky nemytých filmových fanoušků, polehávajících po parcích nebo v zastřešeném prostoru u východu z Velkého sálu, které zosobňovaly ducha festivalu v polovině devadesátých let, jsou však už dávno minulostí. „Je tu dost holek, do kterých byste v kině bydlení pod stanem neřekli,“ upozorňuje Drábek a balí si na karimatce první…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
