Nechci po světě, aby mě bavil

S Martinem Ryšavým o sibiřských cestách, nacionalistickém Rusku a o městech duchů

Na ruský Východ jezdí už od roku 1992, kdy většina Čechů vyjela opačným směrem na Západ. Natočil o této oblasti několik filmů a inspiroval se tu k napsání románu Cesty na Sibiř. O tom, že za tuto knihu získal cenu Magnesia Litera, se dokumentární režisér a spisovatel Martin Ryšavý dozvěděl až o několik týdnů později ve městě Jakutsk, kam se zrovna vracel z cesty po Medvědích ostrovech.

Kde vůbec Medvědí ostrovy jsou?

V Nižněkolymském okrese, asi sto třicet kilometrů od pobřeží Východosibiřského moře, přes které jsme jeli na dvou motorových saních. Není tam nic než bílé pusté pláně. Když je zataženo, není vidět linie horizontu a máte pocit, že sníh splývá s oblohou. Pak to vypadá, jako by ten, kdo se tím krajem pohybuje, třeba divoký sob nebo člověk, vlastně letěl.

Proč jste do té pustiny jel?
Chtěl jsem ji prostě vidět. A natáčel jsem tam film o lidech, kteří byli se mnou. Jsou to rybáři a lovci divokých sobů, jeden z nich je čukotské národnosti a v dětství na jednom z ostrovů bydlel, když tam ještě žili lovci tuleňů. Padesát let tam nebyl a s naší výpravou měl možnost se vrátit. A druhý je Rus, potomek kozáků, kteří před tři sta padesáti lety kolonizovali Sibiř. Na jednom z Medvědích ostrovů stojí třináct let opuštěná…