Chci pusu

Chila žila v Bogotě. Vyrůstala v prostředí bohatší kolumbijské inteligence. Zamilovala se a odešla s manželem bydlet na farmu do vnitrozemí. Porodila pět dětí. Vypadalo to na práci na poli a na pastvině, ale Chila se rozhodla, že dětem nepřichystá ďábelský život farmáře, sevřeného mezi guerillou a vládními vojsky.

Řekla svému muži, že chce jít do města a taky že chce, aby děti mohly studovat. On řekl, že ne. Ona řekla, že se s ním právě proto rozvede. Rozvedli se.

Chila se přestěhovala z farmy do domu v centru Bogoty a děti začaly studovat. Dům Chily byl otevřen všem. Po několika letech začal být ale nápor situace na osamělou ženu příliš velký, a tak se jednoho dne rozhodla vzít si znovu svého muže pod podmínkou, že se on přestěhuje do města. Tak se stalo.

Chila porodila dalších osm dětí. Dalších pět bohužel potratila. Chila ztratila dva syny, zabili je partyzáni. Její další syn strávil v horách roky… na straně partyzánů.

Chila sedí u stolu ve svém bytě ve Španělsku a pije kokakolu. Říká mi, že ji miluje. Říká mi to půlkou tváře; tu druhou má spolu s celou půlkou těla po mrtvici ochrnutou. „A mám mrtvou ruku…“ říká mi u stolu, kde se scházíme s jejími dvěma syny. Oznamuje mi to jako novou zprávu. Není v tom nic jiného, jen právě ta informace.

Jeden ze synů Chilu krmí a druhý přináší jídlo. Druhý den Chilu synové umývají. Potom si k ní můžu sednout a dívat se s ní na závody motorek. Chila je zbožňuje.

Přichází řádová sestra a jeden ze synů předříkává modlitbu. Chila se modlí s ním. Je neděle. Obědváme. Chila nemá ráda plody moře, a tak z výborné „parrilly“ vyndává ten mladší syn kousky masa a krmí matku. Při tom všem panuje u stolu krásná atmosféra a Chila občas řekne něco, čemu se smějeme. Musím už odjet a jdu se rozloučit. Mám pocit, že chci Chilu obejmout a dát jí pusu na tvář. Jdu do jídelny, kde Chila sedí a upíjí svoji oblíbenou limonádu. „Hasta luego,“ říkám. Chila si zdravou rukou bere ubrousek a utírá si intenzivně obličej. Furt si říkám, že bych ji rád objal a políbil na tvář… Mívám ten pocit u lidí, kteří se dotknou mého srdce. Teda jen u žen. Ale nic se neděje. Měl bych už odejít. Ale stojím jak zařezaný.

Chila položí ubrousek a řekne: „Chci pusu!“ Líbám ji na tvář a cítím její polibek. Polibek ženy… cítím v něm radost a ženskost a vůbec celý život plný utrpení a lásky a hrdosti a síly. Chila se usmívá. Letos jí bylo 95.