S režisérem Lukášem Přibylem o zapomenutých transportech
Je filmem Do Polska série filmových dokumentů o zapomenutých transportech uzavřena, nebo budete pokračovat?
ELIŠKA MUCHOVÁ
Ano, série je uzavřena. Chtěl jsem vyprávět příběhy lidí, kteří přežili „zapomenutá“ místa, a popsat neznámou stránku holocaustu. Snad se to povedlo. Nedokážu ale vyprávět příběhy lidí, kteří už nežijí, potřebuji ten kontakt s nimi – a bohužel, počet osob, které tu ještě jsou a zažily holocaust, se neustále snižuje. Takže další film ze série Zapomenuté transporty už neplánuji.
Viděl jsem tři díly Zapomenutých transportů a překvapilo mě, že žádný ze svědků při výpovědi nepláče. Jak si to vysvětlujete?
MICHAL LEBDUŠKA
V mých filmech lidi nepláčou. Pláčou pouze lidé, kteří už svůj příběh dříve vyprávěli. Čím častěji své vzpomínky sdělujete, tím více se nad sebou můžete rozlítostnit, protože už od svého příběhu máte odstup, vidíte ho z perspektivy. Když vyprávíte poprvé, je tak těžké tu skořápku šedesátiletého mlčení rozbít, že na slzy nemáte sílu.
Celé znění na Rozhovory.respekt.cz.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
