Letošní karlovarský festival do hlavní soutěže nepustil žádného domácího filmaře
Začátek července je jediným obdobím v roce, kdy na kolonádě v Karlových Varech nepřevládá ruština. Přesto má umělecká ředitelka tamního filmového festivalu
Eva Zaoralová
občas pocit, že si její hosté západočeské lázně tvrdošíjně pletou s Ruskem. Jako producenti snímku Bílá stuha, který letos vyhrál v Cannes:
„Majitelé práv na promítání odmítli naše bezpečnostní záruky a z obavy před nelegálním zkopírováním s datovým diskem posílají do Varů speciálního člověka, který bude film hlídat při projekci v promítací kabině,“
říká Zaoralová pobaveně. Její sebevědomý úsměv je zcela namístě. Festival, který na začátku devadesátých let skomíral, si za patnáct let (a za vydatného přispění umělecké ředitelky) vybudoval image příjemného festivalu s promyšlenou dramaturgií. A jeho prestiž rok od roku roste.
Berlín, Benátky a Cannes
Bezpečnostní patálie s oceněným filmem Michaela Hanekeho výmluvně naznačují, jaký strach panuje při distribuci snímků po festivalech v digitální éře torrentů. Technika je letos neúprosná i v jiném směru: díky ní nakonec uvidí jeden z nejoceňovanějších filmů roku – zneklidňující černobílé podobenství o podivných násilných rituálech v německé protestantské vesničce vpředvečer…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
