Vím, co jím

Pan Cuketka, majitel oblíbeného blogu o jídle, cítil pochybnosti o způsobu, jakým se dnes pěstují a prodávají potraviny. Vyzkoušel tedy sám na sobě, jestli lze žít pouze ze surovin, které neprošly velkoprodukcí. Tohle je jeho osobní zpráva o experimentu. Závěr zní: ano, i bez supermarketu lze přežít.

Je pátek odpoledne a stojím s plným košíkem nákupu ve frontě u pokladny supermarketu. Řada nervózních lidí je dnes mimořádně dlouhá. Lahůdkové dusno podkresluje pečlivě vyselektovaný popík. Já pozoruji zboží v košíku a nemůžu se zbavit dojmu, že tu něco nesedí. Po chvíli mi to dochází. Ty potraviny jsou v něčem podobné téhle zombizující umělé hudbě. Maso je naporcované žužu v plastu, neumím si vůbec představit zvíře, z něhož pochází, ani krajinu, kde žilo. Zelenina a ovoce toho nacestovaly víc než já za celý život. A jak to, že v Nizozemsku teď rostou rajčata, když přece venku leží sníh?

Každý balíček v mém košíku je vlastně takový rébus. Člověk musí luštit, co v něm vlastně je, co je potravina a co chemické příměsi, které způsobí, že věc vydrží na regálu celé týdny „čerstvá“. Z toho, co mělo být hlavní složkou, tam zbylo kolikrát jen aroma.

Tohle se mi honí hlavou při pohledu na můj nákup. Je to jen moje přehnaná paranoia, nebo přiměřená obrana? Nevím. Jedno je ale jisté. Můžu to zkusit úplně jinak. Vždyť přece v celé Evropě si lidé jezdí pro jídlo na místní trhy nebo…