Evropský dohled na dohled

První kroky k nové architektuře finančního systému

Ekonomická krize je mocná čarodějka. Mění i to, co se zdálo ještě nedávno jako neměnné. Nutí ministry i státy uznat realitu, která byla zjevná už před krizí, ale nechtěli ji vidět.
Když se počátkem června ministři financí zemí EU rozhodli, že posílí společný evropský finanční dohled na úkor národních pravomocí, bylo to nemalé překvapení. Obrana národní suverenity totiž byla i přes rostoucí nadnárodní povahu finančního systému vždy velmi silná a mnohde, třeba v případě Česka či Velké Británie, měla i politickou podporu vlád. Zdá se však, že do jisté míry byl tento odpor zlomen, k čemuž nepřímo přispěla i současná ekonomická krize.

Dohled i regulace na pranýři?

Veřejnost je právem znepokojená, že skrze daňové poplatníky musela miliardami dolarů či eur v minulých měsících podpořit „své“ finanční instituce. Obvykle ji nezajímá, zda dohled nad bankami vykonává centrální banka (jako u nás), nebo nezávislá agentura, ani to, kdo tvoří pravidla regulace (a je tedy regulátor, což je u nás ministerstvo financí). Ale velmi dobře rozumí tomu, že něco není v pořádku, když se znenadání začaly kymácet právě banky, na které měl přece stát pořádně dohlížet.

Vývoj v posledních měsících ukázal, že platná pravidla buď nejsou dostatečná, anebo že dohlížitelé netlačili…