Poprvé jsem tvořil transparent. Karton z krabice, barvy, štětce a slova. Půl hodiny zábavné práce a je vše hotovo. Právě jiná slova z úst současného předsedy ČSSD byla tím spouštěcím motorem k mému činu. Uvědomil jsem si, že tady už nejde o růžové, modré nebo fialové, ale lhaní, agresi a manipulaci.
V olomouckých ulicích je silný vítr, který mi s transparentem dává zabrat. Na červen je pěkně ledový. Spěchám, abych stihl v 16.00 hlavního protagonistu vystoupení, šéfa sociální Jistoty. Vítr mi přehnul kus kartonu. Chvílemi si připadám jako tanečník, transparent je partnerka a vítr hudba. Mysl mám zcela jasnou, kroky pevné. Blížím se k Hornímu náměstí a pomalu zvedám svůj transparent nad hlavu.
Sám za sebe
U pojízdné tribuny je už plno. Lidé čtou. Přiblížím se s kartonem do čela, až k tribuně mezi nejoranžovější stoupence, aby byl přečten tím, pro koho je určen. Obsypávají mě fotografové a čtenáři. Usmívám se do objektivů. První slovní napadení.
„Sundej to, ty hajzle, co si myslíš, hňupe, hajzle…!“
křičí mi zhruba 55letý muž do obličeje. Mlčím. Už dlouho mi nikdo s takovou vervou a z takové blízkosti nevynadal. Jsem napjatý, necítím žádnou zlost.
Přicházejí mladí lidé se svými výtvory. Cítím se jistěji. Horní náměstí se ve spodní části skoro zaplnilo. Někdo do mě vráží a snaží se mi vytrhnout transparent z rukou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
