Závad pomalu přibývalo

Povídky Iuliana Ciocana zdařile evokují brežněvovské časy na sovětské periferii

Před několika měsíci, když krize začala kosit ekonomiky desítek států, se Češi a jejich vláda cítili dotčeni, že kupříkladu týdeník Economist nedostatečně rozlišuje situaci v jednotlivých středoevropských zemích a hází Česko do jednoho pytle s Maďarskem. A to je přitom v potížích potopeno mnohem hlouběji než my. Naše rozlišovací schopnost je ovšem obdobně hrubozrnná – i vůči některým zemím z evropského kontinentu. Povědomí o takovém Moldavsku je méně než povšechné. V poslední době jsme existenci této země zaregistrovali díky dubnovým nepokojům v hlavním městě Kišiněvě, kdy tisíce zejména mladých Moldavanů protestovaly proti výsledkům voleb, v nichž si podrželi moc moldavští komunisté. Shodou okolností se někdy v tu dobu na tuzemských pultech objevil překlad knihy Než zemřel Brežněv moldavského spisovatele a literárního kritika, komentátora rozhlasové stanice Svobodná Evropa

Iuliana Ciocana

(1968).

Stalo se tak díky aktivitám nakladatelství Dybbuk, které ve volné řadě Světová beletrie začalo zprostředkovávat díla především z jazyků a zemí, jež u nás stojí víceméně na okraji pozornosti (rumunština, bulharština, maďarština, polština, indonéština).

Švábi, mravenci, moli