Všichni, kteří četli jeho knihu o Českém ráji, už navždy uvidí tento kraj jeho očima.
Jako o největším českém historikovi dvacátého století o něm začali mluvit už za jeho života, dávno předtím, než toto století dorazilo do své poloviny. Potom jeho knihy nechali na padesát let uležet, s několika pauzami – aby se nakonec, v závěru milénia, toto dílo konečně vynořilo a potvrdilo původní předpoklad. Po Pekařovi už nikdo nedokázal jít zároveň do monografické hloubky a udržet kontext, to vše v knihách, které rozloženy na časové ose zabírají celou tisíciletou éru trvání českého státu. Pekař psal o pozadí vzniku Kristiánovy legendy (podle něho v 10. století, v době svatého Vojtěcha). Z mnoha stran zkoumal éru husitství. Celý život nepřestal přemýšlet o vlivu, jakým se do dějin národa zapsala Bílá hora. Jako první vylíčil hloubku tragédie Albrechta z Valdštejna (mohl být králem, ale stal se zrádcem). Coby člověk politický se však neostýchal psát i o událostech, které mu probíhaly přímo před očima. Svou politickou publicistiku, psanou v posledním čtvrtstoletí života, shromáždil v několika knihách, zdaleka se však do nich nevešlo všechno.
Byl synem sedláka z Turnovska, dětství prožil na statku. Do století revolucí nastoupil v kabátě ušitém v devatenáctém století…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
