Sebevražda parlamentu

Britská politická scéna se otřásá ve svých tradičně pevných základech

Na jaře roku 2005 se autor tohoto textu snažil v Londýně přijít na to, proč právě Britové mají tak komplikovaný vztah k Evropské unii a proč jsou právě oni nejpravděpodobnějším hrobařem tehdy schvalované Evropské ústavy. Byl březen a francouzské referendum, které mělo později předchůdkyni dnešní Lisabonské smlouvy zamítnout, se teprve blížilo. Na londýnských ulicích nevlídně mrholilo, zato v hlavách politiků, politologů a různých jiných odpůrců ústavy bylo vcelku jasno. Velká Británie je vzorem demokracie, její parlament má mnohasetletou tradici, britská demokracie je svou kvalitou o několik koňských délek před čímkoliv, co může nabídnout evropský kontinent, a sama přitom ani žádnou psanou ústavu nepotřebuje. Proč se tedy zaplétat s ústavou, která přichází z Bruselu?

Na jaře 2009 mají Britové s odřenýma ušima ratifikovanou Lisabonskou smlouvu a jejich vlastní politický systém jim puká pod nohama. Země už čtvrtý týden v podstatě ignoruje předvolební kampaň do Evropského parlamentu, protože se zabývá kolapsem toho vlastního. Na tradicích postavená demokracie poprvé po třech stech letech donutila k rezignaci předsedu Dolní sněmovny, země se zájmem sleduje, jak poslanci v rezignačních dopisech oznamují svůj předčasný konec v politice, a…