Fenomén Jára Cimrman

Je to záhada hodná detektiva. Divadlo Járy Cimrmana funguje už déle než čtyřicet let s více méně stejnými herci a točí dokola ty samé hry, jen jednou za několik jar zveřejní novou. Jak je možné, že to stále působí, a navíc přitahuje nové diváky z nejmladších generací?

V době normalizace se „Cimrmani“ odlišovali tím, že byli prostě jiní. A cokoli jiného v éře uniformního komunismu působilo lákavě. Nebyly to estrády Jiřiny Bohdalové, Karla Gotta či Ivana Mládka, které režim miloval. Neřešilo se plnění plánu na 430 % či nedostatek blatníků na škodovky, ale osudy fiktivního génia z konce 19. století. Divadlo fungovalo jako příjemný únik do inteligentního světa. A slyšet člověka na ulici citovat z nějaké hry znamenalo, že jste na stejné tónině. Jako by to bylo heslo do jiného světa.

Po revoluci hrozil zánik, ale k překvapení mnohých se divadlu dařilo stejně dobře. Možná proto, že z televize dominantně kupodivu stále "bavili“

Jiřina Bohdalová, Karel Gott

či

Ivan Mládek

. Vedle toho se

Ladislav Smoljak

a 

Zdeněk Svěrák

nepokusili upravit své hry podle nové doby, netlačili na pilu, nevydávali jednu hru za druhou, aby na tom vydělali. Cimrman se nestal součástí reklam, nezaplavil televizi a tím si udržel kouzlo jakési alternativy.

Oba pánové nabízejí humor, kterému se říká inteligentní. Přitom je ale v mnoha ohledech jednoduchý, srozumitelný, a tudíž přístupný širšímu publiku. Podobně jako v osmdesátých letech ale platí, že když někoho slyšíte citovat Cimrmana, tak jste na stejné tónině. Tentokrát to znamená, že jste plně nepropadli komerci.

Má to ale ještě jednu důležitou souvislost a to sociální. Lidé, kteří se shodnou na cimrmanovském vkusu, pak mnohdy spolu tráví čas. Pouštějí si představení na CD, chodí společně do divadla, předhánějí se ve znalosti her. Vytváření pout je odnepaměti lákavé a příjemné. Možná i proto jsou hry populární i mezi mladými lidmi, kteří by jimi měli podle všech vědci dokazovaných trendů pohrdat. Vždyť se tu nic neodehrává na počítači, chybí násilí a nahé ženy. Že by další důkaz, že se vědci v mladých mýlí?

V zájmu požadované objektivity dodávám, že patřím k oněm závislým divákům. Fenoménu Cimrmana se v kulturní rubrice věnuje Magdalena Platzová.

A ještě jedna důležitá věc. Rád bych vám poděkoval za to, že díky vaší pozornosti se týdeník Respekt stal absolutním vítězem soutěže Časopis roku 2008. Vedle toho zvítězil i v kategorii časopisů, které prodají náklad od 25 do 50 000 výtisků.

Ocenění by nebylo možné bez vás, protože pro získání ceny je důležitý zájem čtenářů. Mnozí nás před lety varovali, že pro seriózní týdeník se v Česku nenajde dostatek chytrých čtenářů a potažmo inzerentů. Jsme rádi, že to není pravda a že je vás stále více, a doufáme, že další si k nám najdou cestu. Pokud takové znáte, pozvěte je, prosím, k nám.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám s díky přeje
ERIK TABERY