Dvě ozvěny 50. let

Začátkem 80. let, při cestě na Slovensko, jsme přespali u cestovatele Miroslava Zikmunda ve Zlíně. Matka se znala s ním i s Jiřím Hanzelkou, patřili ke stejné skupině lidí, které po roce 1968 postihl zákaz publikování. Jeho dům byl plný trofejí. Zaujala mne hlavně nádobka s kurare a mapa světa, na které provázky napjaté mezi špendlíky vyznačovaly trasy slavných cest. Kopie této mapy je teď součástí knihy Past na rovníku. Její rukopis zanechali H+Z nedokončený v roce 1971, až teď se jej podařilo dopsat a vydat. Zásluhu na tom má majitel cestovní kanceláře Livingstone Rudolf Švaříček. Prý tím splatil jeden velký dluh. Ke knize se váže i výstava fotografií, která je od minulého týdne k vidění v Náprstkově muzeu v Praze.

Poprvé a naposledy ve stejné budově vystavovali H+Z svoje fotky v roce 1951. Tehdy byl o ně takový zájem, že hrozilo proboření stropů. Dnes už, bohužel, z dvojice žije jenom Zikmund. Na zahájení výstavy se dostavil osobně, a je to div: od naší návštěvy ve Zlíně se vůbec nezměnil! Přesně si vybavuje, která součástka nejvíc zlobila na Tatře 805 a co říkal

Jura Gagarin

, když ho na Ceyloně odlákali z oficiální recepce a nalévali plzeňským. Úspěchy H+Z vysvětluje hlavně drzostí. Vzpomíná třeba, jak si šéfům Tatry suverénně řekli o nejlepší vůz a nakonec jej také dostali. Jen na sovětskou okupaci byla drzost krátká. Potom, co ji veřejně odsoudili, následoval dvacetiletý trest, národní hrdinové se propadli do prázdnoty. Hanzelka, který podepsal Chartu, byl navíc nemocný – přivezl si z cest malárii.

Při zmínce o H+Z se vynořuje otázka, jak vlastně mohli, v době stalinského teroru, cestovat? Na první expedici se vypravili v roce 1947. Když se za tři a půl roku – už jako velké hvězdy – vrátili, nebylo pro režim výhodné jim něco zakázat. Naopak. Stali se, asi jako Expo ’58, jednou z výkladních skříní státu. Nebyli jediní, kdo se nechali využít.

Druhá ozvěna: tuto neděli vypukne v Praze Festival spisovatelů. Přijede na něj největší současný arabsky píšící básník Adonis, Kanaďanka Anne Michaelsová, bývalý německý disident a básník Wolf Biermann, otec amerického undergroundového komiksu Robert Crumb nebo autor románu Hora duše a nositel Nobelovy ceny za literaturu Kao Sing-t’ien. Program to bude jistě skvělý a chtěla jsem o něm napsat velký článek. Jenže ředitel festivalu Michael March mi to zakázal, s nikým z Respektu mluvit nebude. Kvůli našemu článku o Kunderově udání z roku 1950.