Dopisy

SKRZE TĚLO SE LÉČÍ I DUŠE
RESPEKT 21/09
Vážená redakce,
rozhovor s prof. Karlem Lewitem zaujal jistě většinu, ne-li všechny čtenáře. Mne o to víc, že mám tu čest být jeho žákyní.
V 60. letech jsem studovala na Lékařské fakultě hygienické (dnes 3. LF UK) a mezi mými učiteli, na které s vděčností a pokorou stále vzpomínám, byl i – tehdy tuším, že odborný asistent – Karel Lewit. Byla jsem svědkem „zázraku“, kdy po pečlivém předchozím vyšetření „opravil“ přesným ručním manévrem posunutý krční obratel u pacientky, kterou přivedli její příbuzní s těžkou poruchou rovnováhy (tzv. Meniérův syndrom). Po hrozivě působícím „křupnutí“ kostí, při kterém se v nás, medicích, tajil dech, pacientka vstala a odešla bez nutnosti další opory. Mám rovněž v dobré paměti, jak nám náš učitel vysvětloval princip svého léčebného zákroku, abychom neupadli v pokušení hovořit o „zázraku“.
Jsem nesmírně ráda, že se pan profesor těší dobrému zdraví.
Prof. MUDr. Drahoslava Hrubá, CSc., Lékařská fakulta, Masarykova univerzita

NOC NAD TEMŽÍ
RESPEKT 22/09
K zajímavému článku Jana Gregora bych chtěl upřesnit několik údajů. Kromě zmíněných chystaných vydání Jáchyma Topola a Emila Hakla se ve Velké Británii připravuje i vydání Sedmikostelí Miloše Urbana. V souvislosti se Spojenými státy bychom neměli opomíjet Patrika Ouředníka. Jeho Europeana vyšla už v roce 2005 v americkém nakladatelství Dalkey Archive Press a stala se pak jejich nejlépe prodávaným titulem. Teď se tam připravuje vydání dalších Ouředníkových titulů: Příhodná chvíle, 1855 a Ad acta. Kromě toho mají v USA vyjít i knihy Michala Ajvaze a Radky Denemarkové.
Svědčí to o tom, že letité úsilí literárních agentur Pluh a Dany Blatné začíná přinášet ovoce a novější generace českých prozaiků proráží na anglosaský trh. Víc než v jiných zemích přitom v Británii a v USA platí, že při uvažování nakladatele o vydání českého titulu hraje důležitou roli možnost získání grantu. Nevím, nakolik si to české ministerstvo kultury při rozhodování o udělení grantu na podporu zahraničních překladů uvědomuje.
Z kontaktů s nakladateli v USA i Velké Británii vím, že jejich zájem o knihy mladších českých autorů je větší, než by se na první pohled zdálo. Byla by velká škoda, kdyby tento prvotní zájem (ostatně už jen fakt, že se o ministerský grant žádá jen jednou ročně, do nakladatelských plánů nepříznivě zasahuje) pro nedostatečnou podporu z české strany zase zanikl.
Edgar de Bruin, Amsterdam

MOC NEMOCNÝCH
RESPEKT 22/09
Kdybych nepracoval ve stejné instituci jako MUDr. Kernová, zcela jistě bych si toho nevšiml – avšak je tomu tak, a proto bych rád uvedl na pravou míru jeden drobný detail: MUDr. Kernová se nejmenuje Eva, nýbrž Věra.
Vzhledem k tomu, že Respekt pravidelně kupuji a považuji ho za nejkvalitnější zpravodajské periodikum v ČR, překvapilo mne, že jste si neověřili správnost jména svého zdroje. Rozhodně v tom nehledám špatný úmysl a chyba vznikla pravděpodobně tím, že článek psali dohromady dva autoři.
Jak jsem napsal výše: může se vám to zdát jako malichernost, ovšem nesprávnou citaci (nejen textu obecně – což věřím, že není váš případ –, ale i jména zdroje) považuji za neprofesionální počin. Věřím, že se tak v české žurnalistice děje běžně a moje reakce vychází z jistě přehnaných nároků na kvalitu tohoto časopisu. Ale přeci jen…(:)). Jinak k textu nemám žádných výhrad, rozhodně považuji toto téma za nosné a souhlasím s jeho základními tezemi.
Ať se Respektu a lidem, kteří ho tvoří, daří a přeji vám radost z vaší práce.
S pozdravem Tomáš Blaha