Všichni jsme mrtví

Vycházející alternativní hvězda Zomby nás smiřuje s peklem na zemi

"Jsem jako Batman na konci filmu Temný rytíř: chci zmizet,“ tvrdí

Zomby

. Může ale zmizet člověk, který se ještě ani neobjevil? Otázka, jež je v případě londýnského hudebního producenta vcelku na místě. Pod lehce morbidním pseudonymem se totiž skrývá muž, jenž ignoruje běžné mediální strategie a nechává za sebe promlouvat výhradně svou naléhavě melancholickou hudbu: na několika málo dostupných fotografiích nemá nikdy vidět obličej, v jeho MySpace profilu chybějí jakékoli osobní údaje a z příležitostných rozhovorů vyplývá jen tolik, že Zomby se nejspíš narodil v roce 1980.

Tam, kde chybí biografie, lze o to svobodněji pracovat s mentálním profilem a jednotlivými kontexty. Zomby náleží k silné generaci britských hudebníků, kteří vyznávají anonymitu, zásvětní pseudonymy (Burial, Darkstar) a svou invenci obětovali na oltář hypnotického tanečního žánru zvaného dubstep. Temný elektronický styl, zčásti postavený na podivně klopýtavých beatech a mohutné basové lince, vznikl na počátku nového milénia prolnutím dvou žánrů londýnského tanečního undergroundu (prvků UK garage a stylu zvaného grime) a postupem času se stal jedním z dominantních směrů v alternativní hudbě.
…