Svědectví o zmarnění

Román proti Ceauşeskovi je spíše dílem esejisty než umělce

Rumunskému novináři a spisovateli

Octavianu Palerovi

se jednou podařilo ulovit pořádného sólokapra. Znechucen politiky, roztrpčen filozofy a nedůvěřivý k umělcům, rozhodl se, že udělá interview přímo s Bohem. Zeptal se ho, co jej na lidech nejvíce překvapuje.

„Skutečnost, že žijí, jako by nikdy neměli umřít, a umírají, jako by ani nikdy nežili,“

odpověděl zachmuřeně starý pán. A vyjádřil prý ještě přání, aby lidé proboha pochopili alespoň pár věcí: třeba že nejbohatší muž není ten, kdo vlastní nejvíce, ale ten, kdo potřebuje nejméně, nebo že nestačí odpustit druhým, pokud zároveň nedokážeme odpustit sami sobě. Paler měl zkrátka podobné aforismy rád. Ostatně i v románu Život na nástupišti, který vychází v češtině jako první z jeho bohatého díla, se projevuje hlavně jako esejista.

Náboženství nevypovídají ani tak o Bohu jako o člověku a stejné to je v případě této historky. Snad nikoho příliš nezklame, že Octavian Paler (1926–2007) si rozhovor s Bohem vycucal z prstu, aby mohl předat vlastní morální poselství.

Kafka s komentářem
Paler sám se k vlastnímu postoji přitom dopracovával poněkud klopýtavě, za Ceauşeskovy…