Rodící se politik

Těžko se dá v Praze najít hezčí místo, než je Hrzánský palác na Hradčanech. Krásný interiér, terasa s výhledem na Prahu a Petřín, je tu inspirativní klid. Když přejdete úzký mostek, kdy máte střechy domů pod sebou, vstoupíte do dočasné pracovny nového premiéra Jana Fischera. Muže, který převzal nelehký úkol řídit úřednickou vládu v době, kdy země čelí hospodářské, národnostní a do jisté míry i politické krizi.

Kdo by čekal zakřiknutého šéfa statistického úřadu, který vše převádí do světa čísel, divil by se. Jan Fischer vystupuje sebevědomě, slušně a v podstatě klidně. Na otázky si zřejmě už pomalu zvyká, horší je to s kamerou a foto-aparátem. Každé stisknutí fotografické spouště jej mírně znejistí.

Zdá se, že si je dobře vědom základních úkolů, které jej čekají. Když mluví o potřebě šetřit, řídit kvalitně Evropskou unii a postavit se sílícímu neonacismu, neváhá ani vteřinu a evidentně má představu, co dělat. Důvěryhodně a navíc i vtipně působí i při deklarování své nezávislosti na lobbistech:

„Můžu vám ale říct, že vůči lobbismu jsem úplně imunní, a nesmírně se ohrazuji proti tomu, abych byl s nějakými lidmi z lobbistického nebo obchodního prostředí osobně spojován. Já jsem dokonce některá v médiích zveřejněná jména slyšel poprvé v životě – omlouvám…