Podivná země homunkulů

Popelův bizarní román je dílem klasické postmoderny

Pod názvem Paradýzo ztracené & znovunalezené publikoval

Richard Popel

knížku formátem připomínající některé prvorepublikové edice. Titul je zvláštní, jméno autora neznámé. Přitom se nejedná o prvotinu, ale o třetí díl volné tetralogie. První díl pod názvem Gajstova láska vydal Maťa v roce 1996, druhý díl, Paradýzo, publikovalo Argo roku 2000; všechny texty vyšly ediční péčí

Martina Machovce

. Ze čtvrtého dílu jsou zatím známy jen časopisecky publikované ukázky.

Richard Popel (1946) absolvoval Univerzitu Karlovu, od konce šedesátých let žije ve Velké Británii, kde v Yorku pracuje jako poštovní doručovatel. Jeho jménem se česká literatura rozhojnila o dalšího autora žijícího a píšícího mimo české prostředí. Mnozí kritici a publicisté si od prostorové distance, již tito spisovatelé vůči vlasti mají, slibují novější či neotřelejší pohled na českou situaci nebo její radikálnější zhodnocení; to ovšem není samozřejmé. Ani v případě Popelovy knihy se takové tendence výrazněji neprojevují.

Pokud bychom hledali nějaké zakotvení Paradýza, pak je to na prvním místě literární postmoderna, termín přeceňovaný až k významovému vyprázdnění, přitom však nabízející jistá vodítka.

Nechat je zemřít…