Velmoc pro 21. století mezi Pákistánem, dálnicemi a rýží pro chudé
Na jediném hraničním přechodu na dva tisíce kilometrů dlouhé hranici mezi Indií a Pákistánem uvidí návštěvník nejen hrdou, byť už trochu rezavou ceduli s nápisem, že Indie je největší demokracie světa, ale také třeba svéráznou obchodní výměnu. Všechno zboží z každého nákladního auta směřujícího z Indie do Pákistánu musí zajet na prašnou plochu, kde speciálně najatí nosiči musejí všechno rukama přeložit do pákistánských náklaďáků. A to samé, když někdo něco dováží z Pákistánu do Indie. Žádné cizí auto zkrátka přes hranici nesmí. I tento, v éře globalizace poněkud nepraktický obchod však na jihoasijské poměry znamená úspěch: ještě před pěti lety to celé vypadalo tak, že na každé straně hranice stály dvě fronty barevně odlišených nosičů, kteří si přímo na hraniční čáře bedny se zbožím předávali z ruky do ruky.
V Indii si ale není těžké zvyknout, že jde o zemi paradoxů a protikladů. Má nejvíce chudých na světě, také ale nejpočetnější anglicky mluvící a píšící střední třídu. Je zemí, kde se silnice opravují tak, že hloučky žen na zemi roztloukávají kladívky velké kameny na malé. Také ale zemí, která postavila během 15 let 1200 kilometrů kvalitní dálnice mezi Dillí a Bombají. Je známá svým rychlým ekonomickým růstem, také však přelidněním a s ním…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu