Pro vás je to gratis

„Žádné cigarety, žádný alkohol. Dnes tu můžete výjimečně přespat, ale zítra hned do sprchy a hlavně se zapsat do seznamu,“ vítá dvojici příchozích pětačtyřicetiletý muž, který si říká Kazik. Je už tři měsíce na ulici a nedávno se samozvaně jmenoval správcem zvláštního místa. Řeč je o nádražní čekárně v severomoravském Bohumíně, kterou si zdejší radnice pronajala od Českých drah s jediným cílem – aby místní bezdomovci, bloudící po nádraží s lahví v ruce, neotravovali ostatní spoluobčany. Anežka s manželem se dušují, že nekouří ani nepijí a že se hned zítra půjdou do evangelické fary vykoupat a vzít si čisté prádlo. Ani jim, ani těm vevnitř nádražní azyl rozhodně nepřipadá jako pokus o snadné odklízení tíživých potíží moderního světa.

Boží hlas

Třiceti místním, kteří ztratili domov, je za neoznačenými dveřmi zakrytými černým igelitem teplo, mohou si zde během dne nechat věci a na rozdíl od velké haly tu najdou i trochu soukromí. Všichni se dobře znají, do tak malého města se totiž cizí bezdomovec dostane pouze omylem. „Jsou všichni odsud. Dostali se do problémů a jediné, co jim zůstalo, jsou vztahy. Proto nechtějí jet do azylových domů v jiných městech,“ vysvětluje mluvčí bohumínské radnice Lucie Balcarová, proč se radnice rozhodla poskytnout svým bezdomovcům trvalý azyl. „Mají teď příjemnější život a…