Něžná královna volantu (1994)

V celé Evropě způsobila pozdvižení už během závodu do vrchu v Klaussenpassu ve Švýcarsku v roce 1926. Přestože si před závodem zapomněla v hotelu brýle, takže ve více než stokilometrové rychlosti a sněhové vánici ve výšce dvou tisíc metrů nad mořem musela řídit jen jednou rukou (tou druhou si kryla oči), skončila na druhém místě jen pár vteřin za vítězem. Navíc to bylo v časech, kdy automobilové závody byly ještě smíšené, a ona soupeřila téměř výhradně s muži.

Jejím nejslavnějším výkonem byl ale až sicilský závod na trati Targa Florio o dva roky později. Ve své době patřil k nejtěžším automobilovým kláním na světě: tvořilo ho pět kol, každé z nich 108 kilometrů dlouhé. Trať měla patnáct set zatáček, což znamenalo přibližně osm hodin na prašné cestě a v úmorném vedru. Už po prvním kole se Eliška Junková dostala na čtvrté místo za trojici nejlepších světových závodníků Chiron, Divo, Campari. Ve druhém kole byla dokonce první, zajela i nejrychlejší čas. V pátém kole ji ale bohužel zradil oblíbený vůz Bugatti 35B od jejího dobrého přítele Ettora Bugattiho. Rozbila se vodní pumpa a začala vařit voda v chladiči. „Zastavuji, čilý mechanik, Francouz, mě utěšuje, ucpává pumpu a já běžím s plátěným vědrem k nedalekému potůčku pro vodu,“ popisovala Eliška Junková později průběh závodu. „A pak jsem jela, jak se říká, na plný plyn. I ta…