Nejlepší kniha o knihách

Jeden z dotázaných v anketě Lidových novin o Knihu roku 2008 to řekl jasně a srozumitelně: „Zásadním titulem pro rok 2008 budiž čtvrtý díl Lexikonu české literatury. Vyšlo sice i několik lehce nadprůměrných knih beletristických, ale vzrušení z těchto 3500 hesel nepřetrumfla žádná.“ Podobně jako on smýšlelo 14 osobností českého kulturního života. Výsledky této ankety jsou zároveň alarmující zprávou o českém myšlenkovém autismu. A to nejen minulý rok, kdy v anketě zvítězil monumentální slovník mapující české písemnictví do roku 1945.

Anketa není úzce zaměřená pouze na českou literaturu, tím pádem také není svazující soutěží na českém knižním hřišti. Dokonce nemá ani vymezené kategorie a dotázaný může zmínit tři podle něj nejlepší knihy roku. Přesto působí její výsledky (alespoň v posledních dvou letech) jako výsledky soutěže o to, který pštros se zavrtá hlavou hlouběji do vlastního písku.

Nepovšimnutý Friedman

Loni zvítězila kniha dopisů mezi Janem Werichem a Jiřím Voskovcem. Je jen těžko představitelné, že by se třeba v Americe, Španělsku, Nizozemsku nebo Argentině stala knihou roku korespondence mezi dvěma herci, jejichž sláva vrcholila ve třicátých letech minulého století. Na třetím místě se loni umístila kniha Putování za svatým grálem, pro niž se vyjádřilo šest intelektuálů, zatímco žádný z loňských dotázaných ani nezmínil např. překlad přelomové knihy…