Metodické pondělí

V 6.05 se rozhodne můj budík v podobě mobilu oznámit, že bych měla vstávat. Okamžitě po něm sahám, abych ještě hodinku nechala spát svého přítele. Můj jezevčík ale pípání registruje a budí se se mnou. Trpělivě čeká, až si uvařím průduškový čaj, vymyslím vhodné oblečení do práce a najdu pytlík na hovínka. Pak už se mnou jde (ne já s ním!) do parku a obchází všechny oblíbené stromy a rohy. Pozoruji holé větve a první auta na mokré vozovce; ještě bych zalezla do postele. Pondělí je prostě nepopsatelné.

Čaj piji nalačno – v duchu se modlím, aby zabral. Z naší dovolené v Tibetu jsem si přivezla nejen fotky, ale také nemocné průdušky. Chci jít dnes na sbor, kde nacvičujeme na vánoční koncert v evangelickém kostele; moje hlasivky by tedy měly být fit – už teď mi v hlavě zní Hej mistře!

Do práce dorážím kolem osmé a v kanceláři nacházím svého kolegu, který se mnou pracuje a je také, jako já, metodik jazykového vzdělávání. S tím rozdílem, že já jsem jeho šéf! S kolegou se dorozumívám anglicky, ale někdy také česky, jeho čeština je, na rozdíl od jiných Američanů u nás ve škole, celkem dobrá.

Jako první jsou na řadě e-maily, které mi ovlivní celý pracovní den. V A5 diáři mám zapsané schůzky i úkoly, k některým se ale třeba vůbec nedostanu. Dnes mě čekají hlavně feedbacky dotazníků spokojenosti, které jsme studentům rozdávali v listopadu – spolu s lektory je procházíme…