Léky z nanosvěta

Nano – dnes všudypřítomná předpona navozující dojem čehosi moderního. Ve skutečnosti se nanomateriály vyskytují všude kolem nás; například saze jsou nanočástice uhlíku vznikající zejména nedokonalým spalováním organických látek.

Cíleně se nanotechnologie používají již nejméně od římských dob. Ve 4. století našeho letopočtu přidávali skláři do skelné taveniny miniaturní částice zlata a stříbra způsobující barvoměnu. Skleněné číše mají díky nim při pohledu zvenčí – v odraženém světle – zelenou barvu. Při pohledu dovnitř číše, kdy vidíme její stěny ve světle procházejícím, však sklo budí dojem barvy červené. Mimochodem, jedna z číší, zvaná Lykurgův pohár, je vystavena v Britském muzeu.

Dnes se nanotechnologie, tedy technologie založené na využití miniaturních struktur o rozměrech menších než desetitisícina milimetru, využívají v celé řadě oborů. Jedním z nich je i lékařství. Donedávna představovalo v království nanotechnologií popelku, pozornost se upírala spíše na aplikace v materiálovém inženýrství, letectví či kosmickém výzkumu. Dnes se však výzkumem a vývojem v nanomedicíně živí již stovky soukromých společností.

Příběh jednoho z nejznámějších nanoléčiv začíná už v polovině 60. let, kdy se skupinka kanadských vědců vypravila na Velikonoční ostrov sbírat vzorky půdy a zjišťovat, jaké se v nich vyskytují mikroorganismy. Část vzorků výzkumníci poskytli i…