Dlouhá cesta za pravdou

V každé učebnici je napsáno, že Rukopisy královédvorský a zelenohorský jsou padělky. Většina z nás na existenci těchto ikon místních vlastenců, kteří s jejich pomocí dokazovali, že český jazyk má tisícileté kořeny, zapomněla v momentě, kdy se ve škole uzavřela kapitola o národním obrození. Pro mimořádně trpělivé členy České společnosti rukopisné to ovšem tímto okamžikem teprve začalo. A pokračuje dodnes: vystaveni posměchu se pokoušejí oživit tezi, že slavná díla nevznikla před 200 lety rukou šikovných padělatelů, ale že je tady máme minimálně od středověku. Je to marný boj, naděje nadšenců jsou však velké. Teď se upínají k nekonečným možnostem vědy, která nabízí mikroskopické zkoumání částic železa v inkoustu, jímž jsou rukopisy napsány. Historici to berou s rezervou a Národní muzeum rovnou odmítá rukopisy pro nové pokusy vydat. „Musíme je chránit,“ říká ředitel tamní knihovny Martin Sekera. Bojovníci proti „největšímu omylu českých dějin“ se ale nevzdávají.

Všichni pro

Třicet studentů napjatě poslouchá výklad svého spolužáka o původu Královédvorského a Zelenohorského rukopisu. Když přednášející ztichne, ve třídě propuká bouřlivá debata. Učitel nemůže žáky utišit, a tak dává o pravosti rukopisů hlasovat. Na jedné straně jsou čítanky, ve kterých je napsáno, že „středověké rukopisy“ nalezené v roce 1817 padělal jejich…