5. května před dvaceti osmi lety prohrál Bobby Sands svůj boj s britskou premiérkou
Jeho tvář se dodnes usmívá na jednom z největších graffiti v ulicích Belfastu a připomíná vyvrcholení irského vzdoru proti Britům. Vzdoru takové síly, nad nímž našinec jen nevěřícně kroutí hlavou.
Celý ten příběh povstal z krveprolití, které Severní Irsko zachvátilo v 60. letech. Tehdy se rozhořely boje mezi protestanty, kteří odmítli samostatnost Irska a přihlásili se k britské koruně, a menšinou irských katolíků. Po vybuchlých bombách, přestřelkách, pouličních bitkách a srážkách s britskou armádou pak během dalších třiceti let zůstalo více než tři a půl tisíce mrtvých.
V tomto nenávistí rozervaném severním kousku ostrova, ve městě, kde protestantskou a katolickou komunitu rozdělovaly vysoké zdi a plechové ploty, vyrůstal Bobby Sands, učeň lakýrnictví automobilových karoserií. Stejně jako spousta jeho vrstevníků tak dospíval v atmosféře vyostřeného nacionalismu, s pocitem útlaku a nespravedlnosti, kdy veškerou politickou a ekonomickou moc měli v rukou protestanti loajální britské koruně. Vyrůstal v městském ghettu, kde po teroristických útocích IRA vojáci britské armády hlídkovali v ulicích v opancéřovaných džípech, prováděli pravidelné domovní prohlídky v katolických čtvrtích a jejich obyvatele nepřetržitě hlídali policejními kamerami.
To ještě Bobby Sands nevěděl, že…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
