Svět je ztracený i bez válek

Peheho román je dramatický, napínavý a rozporuplný

Jiří Pehe

(1955) je znám jako politický komentátor. Přesto se věnuje i próze: nedávno mu vyšel druhý román Tři tváře anděla. Kniha je rozčleněna do tří částí a autor v ní klene – jak je v současné próze docela obvyklé – oblouk nad bouřlivým dvacátým stoletím. K tomu potřebuje tři vypravěče různých generací v rámci jedné rodiny, která byla traumaty moderních českých dějin stíhána skoro víc, než je pravděpodobné. Všechny kapitoly spojuje také explicitně deklarovaná, místy téměř až terapeutická potřeba vyprávět: první oddíl je dopisem matce od dávno odvrženého syna, druhý tvoří zápisky z blázince a třetí deník.

Autor se snaží jednotlivá pásma odstiňovat hlavně jazykově. List Josefa Brehmeho stylizuje jako kultivované, byť trochu konvenční líčení osudů houslového virtuosa, jehož slibně rozjetá kariéra končí v zákopech první světové války. Hovorově, jaksi neučesaně pak pokračuje jeho dcera Hana, jejíž osud není o nic méně tragický než otcův příběh (i ona končí sebevraždou), což se dozvídáme v části poslední. V té se introspektivně otevírá zcyničtělý emigrant, vyprázdněný filozof Alex, který by sice mohl navždy vést pohodlný život, ale drastická rodinná minulost ho právě bolestně dohání.

Anděl jako znamení
Zhuštěný děj může působit kýčovitě, ale i…