Můj život bez práce

Jak vypadá krize v jednom z nejchudších koutů bohaté země

„Holka musí vystudovat, děj se co děj,“ zdůrazňuje

Lubomír Kalinec

. Urostlý sedmačtyřicetiletý muž, který provádí návštěvu z Prahy opuštěnou tovární halou ve Vrbně pod Pradědem, už pár měsíců řeší problém, který trápí stále více Čechů. On i jeho žena přišli v rozhoupaných časech krize o práci a v rodinném rozpočtu rázem chybí spousta peněz.

„Jak mi je? Strašně,“

říká s pohledem na vyhaslé sklářské pece, u kterých strávil sedmadvacet let.

„Ta práce mě bavila jako žádná jiná.“

Jsme na Bruntálsku, v jednom z nejchudších regionů země. Ve Vrbně, kde se místní skláři v zimě stali prvními zdejšími oběťmi celosvětové recese, dosáhl počet lidí bez práce téměř šestnácti procent. Ekonomové hlásí, že brzy bude ještě hůř. A platí to pro celou Českou republiku: tento region, podobně jako další v Evropě, čeká možná největší vlna nezaměstnanosti od druhé světové války.

Pan Kalinec za čtyři měsíce poznal život bez práce celkem důkladně. Aby měl na splátky svého domu a uživil dceru na vysoké škole, musel sáhnout hluboko do úspor, prodat část majetku a vzdát se spousty věcí. Jeho životní styl se od základu proměnil, ale strategie pro těžké časy zůstává stejná: utáhnout opasek a vytrvale hledat nové možnosti. Recept propuštěného skláře budou možná v budoucnu potřebovat i…