Bílá studentka na Kapverdách

V 6.30 mi zvoní budík. Odkládám ranní rozcvičku na později a ještě na hodinu se nořím do světa snů. V 7.30 už vstát musím. Po snídani se koukám v koupelně do zrcadla na svůj bílozelený obličej po další noci s neklidným spánkem. V tropech se mi spí hůře než v Evropě a několikrát za noc se probouzím. No nic, i kdybych se zamaskovala make-upem, stejně ve třídě plné černochů budu svítit jako přeexponované místo na fotce. Radši beru do rukou učebnici a slovníky a pádím na hodinu portugalštiny. Dneska se učíme, jak psát komentář k textu. Sedím v první lavici a 

Maria de Lurdes

mě jako vždy s oblibou několikrát za vyučování vyvolává. Naštěstí dnešním textům rozumím, tak snad neplácám hlouposti. Profesorka se tváří spokojeně. Po škole jdu domů a doháním zanedbané ranní cvičení. Pak ohřívám vodu v hrnci, kterou následně smíchávám v kýblu s tekoucím pramínkem studené vody. Ve sprchovém koutu se polívám odměrkou na pečení. Romantika.

V Česku jsem studentkou Univerzity Hradec Králové, dvou oborů – politologie afrických zemí a politologie Latinské Ameriky. Momentálně se nacházím na tříměsíčním studijním pobytu na kapverdské univerzitě Jeana Piageta. Kromě jedné z mála bělošek na ostrově jsem také prvním českým studentem na Kapverdách v historii.

K obědu máme klasicky rýži. Po jídle si čtu asi dvě hodiny materiály k diplomce. Následně se převlékám z kraťasů do sukně a jdu na…