Svéráz českého Lisabonu

Osudovým osmičkám klepe na dveře nečekaná návštěva

S odstupem času dnes víme, jak události v roce 1938, 1948 či 1968 zásadně ovlivnily směřování této země. Jediné, co přesně nevíme, je, jaký krok a jaká naše chyba o zmíněných katastrofách nakonec definitivně rozhodly. Vše se po letech jeví jako sled nenápadných kroků, u nichž s odstupem času není jasné, jaký byl ten klíčový.

Mnoho zasvěcených lidí včetně celé české politické špičky věří, že podobně přelomový čas žijeme teď, kdy se rozhoduje o schválení Lisabonské smlouvy. Je tu ale jeden podstatný rozdíl: zatímco ve zmíněných osmičkových výročích o nás do jisté míry rozhodovali jiní, teď máme rozhodnutí plně ve svých rukou. Přesněji řečeno v rukou námi zvolených zástupců.

Vyplatí se to
Horní komora českého parlamentu by měla Lisabonskou smlouvu schvalovat někdy začátkem května a výsledek je nejasný. V Senátu je výrazně menšinová, vzhledem k hlasovací proceduře však významná část politiků, kteří Lisabonskou smlouvu nechtějí. Předpokládají přitom, že v EU po českém zamítnutí Lisabonu zůstanou platit dnešní pravidla a pojede se dál.

V tuto chvíli jde ale spíš o zbožné přání, které se neopírá o žádné jistoty a jemuž se tudíž diplomatičtí praktici hořce smějí. I vicepremiér Alexandr Vondra říká, že EU už do přípravy svého návodu k použití, nyní zvaného Lisabonská smlouva, vložila tolik energie, že nebude chtít opět začínat od nuly. Navíc je tu…