Když to nejde po zlém

Proč Evropa změnila svůj přístup k Bělorusku

Když to nejde po zlém, tak to tedy půjde po dobrém. Vírou v toto heslo se v těchto měsících pod taktovkou Baracka Obamy nemění pouze tón americké politiky vůči Íránu a Kubě. Stejné poznání – že nekompromisní politika izolace byla sice principiální, ale nevedla k žádným praktickým výsledkům – teď mění i evropský postoj k Bělorusku, poslední diktatuře v Evropě.

Nový přístup, který se navenek projevuje především pozváním zástupce režimu Alexandra Lukašenka na summit EU 7. května do Prahy, teď koordinuje česká diplomacie. Projekt Východního partnerství EU, do kterého bylo vedle Ukrajiny, Arménie, Gruzie, Ázerbájdžánu a Moldavska pozváno i Bělorusko, měl být vrcholem českého předsednictví Unie.

Poznaná nutnost
Alexandr Lukašenko se v Bělorusku v roce 1994 sice dostal k moci ve svobodných volbách. Ovšem už dva roky poté zfalšoval další volby a brzy nato začali beze stop mizet jeho političtí odpůrci. Evropská unie reagovala rychle – izolovala běloruské politické vedení. Vrcholní politici již nemohli do Unie cestovat, byla zmražena jejich bankovní konta, do Minsku pravidelně putovaly protestní nóty. Bělorusko se nemohlo stát členem Rady Evropy ani Evropské politiky sousedství a do Bruselu i Prahy pravidelně na pozvání zemí EU přijížděli představitelé demokratické opozice. Ti si na rozdíl od…